2112 (2025)

Jan Daniel

Obsazení: 4 muži, 5 žen

Nejnovější hra začínajícího českého dramatika, která byla napsaná pro Divadlo RADAR, ve kterém sám autor svůj text v roce 2025 zinscenoval do podoby ravové party. Text pojednává o konečnosti života a o strachu ze smrti, který člověka může paralyzovat a znemožnit mu smysluplně nakládat s jeho vymezeným časem. Okurkář detailně vysvětluje recept na okurky, který si v rodině předávají z generace na generaci. Mezitím se představují i ostatní postavy, které si užívají své životy. Až do chvíle, kdy na nový rok přichází zpráva o apokalypse v roce 2012. Vědci se spletli - svět skočí v roce 2112 - toho se ale nikdo z postav nedožije. Právě proto nová skutečnost na postavy působí podprahově a začínají přehodnocovat své životní postoje. Ochotník přestává mít upřímnou radost z amatérského divadla a nemůže se dál schovávat v postavách před svým strachem ze smrti. Učitelka má pocit, že jen pomáhá ostatním a sama nic nedokázala. Sportovkyně už nechce běhat, chce dítě a přemýšlí, jak nejlépe si narýsovat život. Knihomolka milující poznání světa kolem sebe začíná panikařit, protože nestihne nasát všechno, a neví, na co se má zaměřit. Novinář má pocit, že jeho nynější život je k ničemu a hledá útěchu v životě po smrti. Zprvu odhodlaná doktorka propadá cynismu z toho, že stejně všichni její pacienti jednou umřou. A dokonce okurkáři nechutnají jeho okurky, a tak se vydává do světa hledat přísadu, která by je vylepšila. Jediný řidič autobusu zůstává klidný a stále zapáleně mluví o letadlech, kterými nikdy neletěl, ale je s tím smířený. Strach se stupňuje, nově se konec světa posouvá na rok 2022 a všichni vyšilují. Ke smíření dojdou až ve chvíli, kdy doktorka zachraňuje novináře, který si dobrovolně sáhl na život. Všichni už si dál užívají své životy. Po cestě domů okurkář umře při havárii letadla, ale místo truchlení si na jeho počest všichni dají jeho okurky, které krásně křupají.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.