SOREX

Tomáš Ráliš

Obsazení: variabilní

Parkoviště, tovární haly, ubytovny – a v nich čistá LÁSKA a láska prasklá jako dlaždička v koupelně. Dělníci, imigranti, ztracené existence a andělé. Ruce, co by chtěly chytit dávno rozprášené touhy a ideály, ruce, co by chtěly být křídly. Ruce, co by chtěly létat, ruce, co vytírají, spojují, šroubují, porcují.

Stíny duší ocitající se v pusté krajině každodennosti, nezájmu a vyhoření, duší snících o vzdálených domovech.

A mezi nimi pobíhající tisíce rejsků – sorexů, ženoucích se za potravou.

Lidé. Zvířata.

Jak žijete vy? Jako lidé? Jako zvířata? Běháte v kolečku, nebo vás už doběhlo?

Snězte denně tolik, co vážíte, běhejte, hrabejte, milujte, ztrácejte, dokud se váš čas nezastaví.

Dokud se vám nezastaví srdce.

Dokud vás něco nepřejede.

Dokud vás něco nesežere.

Dokud vás ještě něco žere.

Hra získala 1. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2020.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.