POUTO (Le Lien)

François Bégaudeau

Překlad: Alexander Jerie
Žánr: komedie
Obsazení: 1 muž, 2 ženy

Jsme v jídelně, večeře právě skončila. Poštovní úřednice v důchodu Christiane je velice činorodá, až k nezastavení! Nabízí svému synovi Stephanovi kozí sýr. Stephane se ale nekonečně nudí, je ponořený do svých myšlenek a je mu úplně jedno, že oddělení sýrů v Carrefouru je na tři dny zavřené. Stephan se po chvíli zvedne, oblékne si bundu a chce odejít. Pro svou matku má jen zvláštní, až hrubá slova. Christiane nechápe, co se děje. Má přece takovou radost, že svého syna zase vidí. Ale právě matčino chování se namyšleného Stephana, který je zřejmě uznávaný spisovatel, nepříjemně dotkne. Vyčítá jí totiž, že jeho knihy nečte.

Christiane je vdova, která má ráda život a své přátele. Jednou z nich je Francoise, kolegyně z jógy. Stephanova pověst jde více méně mimo ni. A konečně, copak se nechová stejně jako jakákoliv jiná matka? To ale Stephanovi nestačí. Jak to, že se matka nezajímá o jeho tvorbu? Stephan se začne utápět v nesmyslných teoriích, že je matka nacistka nebo levičák… Kdo se má v tom klukovi vyznat? Christiane toho se synem moc společného nemá… Zato když se objeví Francoise s dortem, ty dvě si mají hned o čem popovídat. Francoise ji chápe, ani ji Stephanovy knihy příliš nezajímají, ale zato ji zajímá on jako člověk. Zná ho totiž už jako docela malé dítě.

Hra Pouto v sobě nese věčné téma: Svým rodičům máme pořád co vyčítat, ale když z našeho života odejdou, spousty věcí litujeme… Tak proč komplikovat to, co je jednoduché? Tak se na život a rodinné vztahy dívá Christiane, která ani zdaleka není hloupá. Ona prostě svoje děti miluje, ať jsou slavné nebo ne!

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.