CIRKUS HAVEL (2008)

Václav Havel , Vladimír Morávek , Petr Oslzlý

Žánr: scénický komiks
Obsazení: 10 mužů, 6 žen

Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa je podívaná o dvou dílech. Divadlo Husa na provázku získalo exkluzivní souhlas Václava Havla k vytvoření scénické montáže z jeho textů. Touto „havlovskou inventurou" chce divadlo přenést klasika z polic knihoven zpátky do našeho světa - a zároveň tak vytvořit druhý díl k trilogii Perverze v Čechách o české národní identitě, o naději - a zdrojích vykoupení ze svých chyb.

Spoluprací režiséra Vladimíra Morávka a dramaturga Petra Oslzlého vznikl scénář, v němž se cituje z Havlových dramatických i jiných textů - např. z Rodinného večera, Ztížené možnosti soustředění, Zahradní slavnosti, Vernisáže, Motýla na anténě, Audience atd., ale i Dopisů Olze, rozhovorů s Karlem Hvížďalou Prosím stručně, ve druhé půli se objeví podstatná část z poslední autorovy hry Odcházení. Nejde však o nahodilý sumář, nýbrž o důkladně komponovaný celek, v němž se často jednotlivé útržky z her, jejich postavy, situace dostávají v novém kontextu do nečekaného světla, často i protichůdného původnímu vyznění.

Finále montáže pak Václav Havel napsal speciálně pro provázkovskou inscenaci - úryvky Havlových textů, které tvoří hlavní linku příběhu o selhání, naději, pravdě a lásce v Čechách, se potkávají s útržky z románu úspěšného polského prozaika a novináře Mariusze Szczygila Gottland, jež pomáhají v jakési dokumentární rovině dokreslit absurditu, perverzi, schizofrenii doby normalizace - ale i let docela nedávných. Příběh muže, intelektuála, umělce - jehož v inscenaci hrají tři různí herci - se prolíná s historickými událostmi a společenskými změnami v naší zemi od konce šedesátých let až do současnosti. Zápasem hlavního hrdiny o svou duši, celistvost, čest, svědomí odkazuje příběh k faustovskému tématu. Zároveň lze dešifrovat literární přesahy směrem k Shakespearovu Králi Learovi, Čechovovu Višňovému sadu, Komenského Labyrintu světa a ráji srdce nebo i Beckettovu Čekání na Godota.

Vše vytváří divokou groteskní férii, v níž se skloňují v několika pádech slova Člověk, Ďábel, Bůh, Láska a Naděje, Čech a Nekonečno. Jde přitom nejen o drama existenciální, nýbrž i zábavné - třebaže úsměv poměrně často tuhne na rtech. Je to ze všeho nejvíc divadlo neklidu, ironická psychoanalýza naší společnosti.

Z rozhovoru s Václavem Havlem, Lidové noviny 11. října 2008: "Divadlo Husa na provázku chystá představení s názvem Cirkus Havel. Byl jsem na zkoušce a myslím, že to bude docela zajímavé. Je to pásmo složené z rozmanitých mých textů, ale celek jsem vnímal spíš jako svědectví o našich novodobých dějinách. Jako by ty texty, i to, co vypovídají o době svého vzniku, vhodil Vladimír Morávek do hmoždíře, rozdrtil a vysypal na nás. A ono nám to možná řekne o nás samých víc, než jsme tušili..."

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.