KARLA

Martin Františák

Obsazení: 2 muži, 4 ženy

Draha: Karličko! Taky tě chci vidět. Musím tady být a pracovat. Rohlík s jogurtem, aha… Nevím… Děláme skleničky… Roztopíme písek, až je bílý jako voda, potom je červený jako oheň, je námhorko… Vezmeme píšťalu a zapískáme, až to je slyšet okolo všade, zvířátka přijdou a koukají, co na těch píšťalách ukoulíme, potom máme takové krásné formy a do nich položíme sluneční kouli… zářivou jako to sluníčko, co vidíš za oknem… (Pláče či co asi.) Jestli jsem poslední ženská na světě, tak ty jsi poslední chlap Fügnere. Podívej se mi do očí. Co vidíš?

Fügner: Matku, dceru, bílého rysa.

Jemná a přitom drsná hra "po noční směně" (jak zní podnázev) se odehrává v pochybném bistru na benzínce u starého Fügnera, kde se scházejí unavení lidé se svými tužbami a strachy. Špína každodennosti a prodejnosti kontrastuje s čistotou skla z nedaleké fabriky, kterou budou ale beztak brzy zavírat... Hlavní hrdinka Draha by chtěla zpět svoje dítě, tajemnou Karlu, s níž se během hry nikdy nesetkáme, stejně jako ostatní touží po tom, aby neztratili práci. Příběh o čekání a hledání v sobě nese naději na štěstí a svým poetickým jazykem připomíná tu nejlepší tradici české dramatiky.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.