JITKA NĚMCOVÁ
S Jitkou se známe od jejího nástupu (přesněji řečeno vpádu) na FAMU v roce 1972. Po listopadu jsme se tam setkali i jako pedagogové. Její tvorbu jsem samozřejmě sledoval, ale musím se přiznat, že když jsem teď nahlédl do seznamu jejích prací, tak mě samotného překvapil rozsah jejího díla, stejně jako neskutečná žánrová pestrost. Natočila téměř 30 dlouhých a krátkých televizních filmů, pracovala na více než 20 seriálech a nejrůznější cyklech, má za sebou 9 velkých dokumentů a celou řadu televizních pořadů - často hudebních. Na většině těchto prací se podílela i scenáristicky.
Spolupracovala s těmi nejlepšími a respektovanými herci a zpěváky.
Pověstná je její roční stáž u samotného Frederika Felliniho.
Její dokumenty se vyznačují vždy velkou nápaditostí, ať už jde třeba o portrét Zuzany Michnové “Jsem slavná tak akorát “ nebo pozoruhodně invenční film Nechte zpívat Mišíka.
Jitka Němcová byla oceněna na několika festivalech např. v Remeši (Hodina pravdy), získala cenu novinářů v Montreux za film “Zabíjačka” a na stejném festivalu také Zlatou růži za Uctivá poklona, pane Kohn.
Ve své 13. komnatě, kterou s ní natočil Vítek Olmer, popisuje jak strašným způsobem na ní dopadl coronavirus. Bez nadsázky to byla roční anabáze, nemohoucnost a několikrát přímé ohrožení života. Šest neděl v bezvědomí…
O to jsme radši, že ji tady můžeme přivítat při této příležitosti a jak vidíme i ve skvělé formě s energií pro Jitku tak příznačnou. Shodou okolností je to právě ve dnech kdy slaví docela zajímavé narozeninové výročí.
Tak mi na závěr dovolte, abych citoval její slova z rozhovoru, který před časem poskytla Českému rozhlasu. “Podívám se do zrcadla nebo do občanky a zjistím že už mám nalítáno. Ale v hlavě je to furt těch 20, pětadvacet let - a že bych byla moudřejší a zkušenější? Že bych měla více rozumu? Ne, bohužel! Možná tak v profesi, protože máte tu zkušenost, to řemeslo jde lehčeji. Ale pokud jde o život? Ne - je to stejnej průser (průšvih), jako když je vám dvacet!”
Napsal: Karel Smyczek
IVAN BINAR
Ivan Binar patří k významným osobnostem našeho literárního i politického světa. Patří k postavám, které v době totalitního režimu usilovaly o prosazování principů demokracie.
Po studiu na Pedagogickém institutu působil jako pedagog, novinář, podílel se na práci ostravského studentského Divadélka pod okapem. Na jeho prknech se měl dopustit pobuřování, byl za to zatčen, odsouzen a v letech 1972-73 vězněn na Borech. O svém pobytu ve vězení vydal svědectví v románu Rekonstrukce.
Po propuštění pracoval v dělnických profesích, byl stále pronásledován StB. Po podpisu Charty 77 byl donucen k odchodu z vlasti. V Mnichově se stal redaktorem Rádia Svobodná Evropa, ve své práci v redakci pak dál pokračoval i po návratu z exilu v devadesátých letech. Později působil jako člen Rady České televize, jako předseda Obce spisovatelů, je laureátem Ceny Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě.
Binar je autorem řady povídek, příběhů pro děti, novel a románů. Kromě zmíněného díla Rekonstrukce uveďme Kytovnu umění, Jeníkovu práci či Ohradu. Pravidelně glosuje svět ve svém bezprostředním okolí úvahami pro vysílání ČRo Plus.
Ivan Binar je literární a kulturní osobnost se silným přesahem do politiky, celý jeho dosavadní osobní i veřejný život svědčí o jeho kontinuální mravní integritě.
Napsala: PhDr. Hana Linhartová
ZBYNĚK MATĚJŮ
Skromnost a pokora na jedné straně – a oproti tomu dlouhý výčet děl, vysoká laťka kvality a obrovský kredit jak mezi odborníky, tak i u laické veřejnosti, který dávno překročil hranice naší země.
To je osobnost skladatele a pedagoga Zbyňka Matějů – tvůrce rozkročeného doširoka mezi hudebními žánry, světovými pódii, baletní a filmovou tvorbou.
Narodil se 1. května 1958 v malebném kraji Orlických hor a záhy vstoupil na cestu, která jej dovedla od gymnázia v Rychnově nad Kněžnou ke klasickému studiu na Pražské konzervatoři u Jindřicha Felda, a posléze k Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze – kde studoval kompozici u Jiřího Pauera a soukromě také u Petra Ebena a Svatopluka Havelky.
Už v době studií jeho tvůrčí zájmy směřovaly daleko – k baletu, opeře, scénické i filmové hudbě.
V roce 1994 zvítězil v mezinárodní soutěži baletních skladeb Donauballett, což mu otevřelo cestu k zakázkám pro významné taneční festivaly v Nizozemsku (např. Holland Dance Festival) a pro spolupráci se světoznámými soubory a choreografy.
Jeho hudební jazyk je bohatý a výrazově mnohovrstevnatý – od jemných komorních momentů, přes širokou orchestraci až k dramatické působivosti tanečních a scénických děl.
Hudba Zbyňka Matějů vždy dýchá prostorem, pohybem a prožitkem.
Například jeho baletní dílo „Čarodějův učeň“ se stalo v českém i mezinárodním prostředí symbolem dokonale vyváženého spojení hudby, pohybu a vyprávění a právem se stalo – krom mnoha ocenění - jedním z nejnavštěvovanějších titulů scény Národního divadla vůbec.
A v čem spočívá největší deviza jeho tvorby?
Hudební jazyk Zbyňka Matějů není jen doprovodem – je skutečným spolutvůrcem.
Hudba, která klíčí, roste, dýchá s pohybem i s příběhem.
Vždy s respektem k publiku, ale bez kompromisů vůči poctivému řemeslu.
Je proto mimořádně potěšující, že se nositelem ocenění DILIA pro rok 2025 stává právě on.
Napsal: Petr Malásek