Puig, Manuel (Argentina)
Argentince Manuela Puiga (1932 – 1990) známe z českých překladů jako prozaika, autora próz Nejhezčí tango a Polibek pavoučí ženy. V kontextu argentinské literatury – vedle autorů jako Julio Cortázar nebo Jorge Luis Borges – zaujímá místo netradiční. Píše z jiných důvodů než ti dva jmenovaní, míří do reality každodenního života, slovy „nečesanými a nemytými“ chce zasáhnout velice složitou skutečnost soudobé Argentiny. Je to jakési „dítě ulice“, které dýchá vzduch buenosaireských afér, které se neštítí dotýkat věcí a je nuceno pohybovat se mezi odpadky průmyslové civilizace. Buenos Aires jeho doby - to jsou také dlouhé řady politických převratů, „perónismu“ a „antiperónismu“, amerikanizace a antiamerikanizace, vlády vojenské a civilní, studentské bouře a vzpoury zaměstnanců automobilky, represe, útěky do emigrace a neidentifikované mrtvoly plovoucí v Río de la Plata. A je to zároveň prostředí masové kultury, kýče, bulvárních příběhů, šlágru, argentinského tanga, sentimentálního bolera a především hladu po americkém filmu, který se stává pro současníky virtuálním obrazem reality, to jest takzvané „reality“, která je „jinde“. Americký film a televizní seriál zasáhne celou Puigovu generaci.
Roku 1951 se Puig zapsal v Buenos Aires na Fakultu filosofie a písemnictví, po studiích – 1956 - odešel na dva roky do Říma jako stážista Experimentálního centra kinematografie, psal scénáře a pracoval jako pomocný režisér. Nato žil v Londýně a ve Stockholmu, dával tu lekce španělštiny a italštiny. V letech 1961 – 1962 pracoval na několika jako asistent režie v Buenos Aires a v Římě. Roku 1963 se ubytoval v New Yorku a začal tu psát svůj první román Zradu Rity Hayworthové, jež dokončil roku 1965. Román byl téhož roku vyznamenán jednou z cen barcelonského nakladatelství Editorial Seix Barral a roku 1969 označen pařížským „Le Monde“ za nejlepší prózu let 1968-1969. Roku 1967 se Puig vrátil do Buenos Aires, aby tu čelil sílícím útokům argentinské cenzury. Roku 1974 – po Perónově smrti, která rozpoutala vlnu násilí, vražd a bombových útoků, a Puigovi někdo ustavičně telefonicky vyhrožoval – odešel do emigrace, nejprve na dva roky do Mexika a v letech 1976-1977 do New Yorku. Od počátku 80. let žil – s matkou – v Rio de Janeiru. Roku 1985 tu napsal filmovou adaptaci Polibku pavoučí ženy, kterou natočil argentinský režisér Héctor Babenco. (Adaptace se soustřeďuje na Molinovo vylíčení obsahu filmu s nacistickou antisemitskou propagandou, jednoho z těch, které se tehdy v Argentině promítaly.) Roku 1999 se Puig s matkou odstěhoval do Mexika a tady – v Cuernavace – 22. července 1990 zemřel. Nedokončil román Poměrná vlhkost: 95%.
Svým prvním románem Zrada Rity Hayworthové (La traición de Rita Hayworth) úspěšně vstoupil roku 1968 do argentinské literatury: pobouří jím argentinskou veřejnost, dává v něm promlouvat hlasům banality, sám pod nimi zmizí, mísí styly, vedle kýčovitých záznamů Estheřiných deníků se objevují i školní kompozice a především reminiscence filmové. V Nejhezčím tangu (1969) – jak byl nazván český překlad románu Namalované rtíky (Boquitas pintadas) – načrtne obraz mladé generace, kterou tvoří děti obrovské vlny přistěhovalců, generace, která myslí ve slovech tanga, „věří“ v jeho rétoriku, ale pod ní skrývá chladnou dravost. V Polibku pavoučí ženy ( El beso dela mujer araña, 1976) - který v Rio de Janeru roku 1983 zadaptoval i pro divadlo – rozehrává ve vězeňské cele na pozadí krutých politických represí příběh dvou postav, které zastupují dva světy: jedna, homosexuál Molina, virtuální svět velkofilmů, druhá, revolucionář Valentín, tvrdou politickou realitu. Buenosaireská aféra (The Buenos Aires Affaire, 1973) je sekvencí událostí od 21. května 1969 do 23. května téhož roku. Jsme opět ve světě strachu a podezírání, v němž se dva protagonisté, sochařka Gladys a kritik Leo, zmítají „ve vězení své sexuality“. K dalším jeho dílům patří Andělské ohanbí (Pubis angelical, 1979), Budiž navěky proklet, kdo čte tyto stránky (Maldición eterna a quien lea estas páginas, 1980), Krev opětované lásky (Sangre de amor correspondido, 1982), Padá tropická noc (Cae la noche tropical).
Vedle dvou filmových scénářů Zlosynova tvář (La cara de lvillano, 1985) a Vzpomínka na Tijuanu (Recuerdo de Tijuana, 1985) napsal Puig také dvě divadelní hry. Roku 1982 se v Rio de Janeiru hrála hra Pod pláštěm hvězd (Bajo un manto de estrellas). Pět postav, které nemají vlastní jméno – Pán domu, Paní domu, Dcera, Návštěvnice a Návštěvník – se tu pohybují v ireálném prostředí, jednou v roce 1940, jindy na maškarním plese roku 1920, za soumraku, když „den umírá“ a skutečnost se hroutí. Také totožnost postav se rozpadá, jedna se proměňuje v druhou, stává se tou, kterou v ní vidí druhý, kterou v ní vidět chce. I tady Puig mísí styly, zápletkovou komedii proplétá prvky gangsterského filmu a nechá hru vyústit v černou komedii. DILIA nabízí v českém překladu jeho druhou hru Tajemství kytice růží (El misterio del ramo de rosas, 1983), která se v ČR hrála pod názvem Vabank.
Roku 1951 se Puig zapsal v Buenos Aires na Fakultu filosofie a písemnictví, po studiích – 1956 - odešel na dva roky do Říma jako stážista Experimentálního centra kinematografie, psal scénáře a pracoval jako pomocný režisér. Nato žil v Londýně a ve Stockholmu, dával tu lekce španělštiny a italštiny. V letech 1961 – 1962 pracoval na několika jako asistent režie v Buenos Aires a v Římě. Roku 1963 se ubytoval v New Yorku a začal tu psát svůj první román Zradu Rity Hayworthové, jež dokončil roku 1965. Román byl téhož roku vyznamenán jednou z cen barcelonského nakladatelství Editorial Seix Barral a roku 1969 označen pařížským „Le Monde“ za nejlepší prózu let 1968-1969. Roku 1967 se Puig vrátil do Buenos Aires, aby tu čelil sílícím útokům argentinské cenzury. Roku 1974 – po Perónově smrti, která rozpoutala vlnu násilí, vražd a bombových útoků, a Puigovi někdo ustavičně telefonicky vyhrožoval – odešel do emigrace, nejprve na dva roky do Mexika a v letech 1976-1977 do New Yorku. Od počátku 80. let žil – s matkou – v Rio de Janeiru. Roku 1985 tu napsal filmovou adaptaci Polibku pavoučí ženy, kterou natočil argentinský režisér Héctor Babenco. (Adaptace se soustřeďuje na Molinovo vylíčení obsahu filmu s nacistickou antisemitskou propagandou, jednoho z těch, které se tehdy v Argentině promítaly.) Roku 1999 se Puig s matkou odstěhoval do Mexika a tady – v Cuernavace – 22. července 1990 zemřel. Nedokončil román Poměrná vlhkost: 95%.
Svým prvním románem Zrada Rity Hayworthové (La traición de Rita Hayworth) úspěšně vstoupil roku 1968 do argentinské literatury: pobouří jím argentinskou veřejnost, dává v něm promlouvat hlasům banality, sám pod nimi zmizí, mísí styly, vedle kýčovitých záznamů Estheřiných deníků se objevují i školní kompozice a především reminiscence filmové. V Nejhezčím tangu (1969) – jak byl nazván český překlad románu Namalované rtíky (Boquitas pintadas) – načrtne obraz mladé generace, kterou tvoří děti obrovské vlny přistěhovalců, generace, která myslí ve slovech tanga, „věří“ v jeho rétoriku, ale pod ní skrývá chladnou dravost. V Polibku pavoučí ženy ( El beso dela mujer araña, 1976) - který v Rio de Janeru roku 1983 zadaptoval i pro divadlo – rozehrává ve vězeňské cele na pozadí krutých politických represí příběh dvou postav, které zastupují dva světy: jedna, homosexuál Molina, virtuální svět velkofilmů, druhá, revolucionář Valentín, tvrdou politickou realitu. Buenosaireská aféra (The Buenos Aires Affaire, 1973) je sekvencí událostí od 21. května 1969 do 23. května téhož roku. Jsme opět ve světě strachu a podezírání, v němž se dva protagonisté, sochařka Gladys a kritik Leo, zmítají „ve vězení své sexuality“. K dalším jeho dílům patří Andělské ohanbí (Pubis angelical, 1979), Budiž navěky proklet, kdo čte tyto stránky (Maldición eterna a quien lea estas páginas, 1980), Krev opětované lásky (Sangre de amor correspondido, 1982), Padá tropická noc (Cae la noche tropical).
Vedle dvou filmových scénářů Zlosynova tvář (La cara de lvillano, 1985) a Vzpomínka na Tijuanu (Recuerdo de Tijuana, 1985) napsal Puig také dvě divadelní hry. Roku 1982 se v Rio de Janeiru hrála hra Pod pláštěm hvězd (Bajo un manto de estrellas). Pět postav, které nemají vlastní jméno – Pán domu, Paní domu, Dcera, Návštěvnice a Návštěvník – se tu pohybují v ireálném prostředí, jednou v roce 1940, jindy na maškarním plese roku 1920, za soumraku, když „den umírá“ a skutečnost se hroutí. Také totožnost postav se rozpadá, jedna se proměňuje v druhou, stává se tou, kterou v ní vidí druhý, kterou v ní vidět chce. I tady Puig mísí styly, zápletkovou komedii proplétá prvky gangsterského filmu a nechá hru vyústit v černou komedii. DILIA nabízí v českém překladu jeho druhou hru Tajemství kytice růží (El misterio del ramo de rosas, 1983), která se v ČR hrála pod názvem Vabank.