Odemknout či neodemknout?

Zlomyslná komedie Vůně kořisti americké dramatičky Michele Lowe klade divákům provokativní otázku: kdybyste mohli zabít svého partnera, udělali byste to? Sledujeme v ní společnou večeři tří manželských párů. Muže však na scéně nevidíme, slyšíme ze zákulisí pouze jejich hlasy.

Ocitáme se v kuchyni jednoho amerického domu, kde si Nicky, Debra a Molly svěřují svá tajemství a postupně odhalují, že jejich vztahy jsou v katastrofálním stavu. Muži se mezitím shodou nešťastných okolností zamknou v mrazáku v suterénu a ženy stojí před životním rozhodnutím – odemknout či neodemknout? 

Sama autorka prozradila, že původně hru zamýšlela jako drama, ne jako komedii. Ženské postavy jsou zahořklé a nešťastné, muži uvěznění v mrazáku, to je spíš dramatický námět. Poznání, že vlastně napsala komedii, přišlo na prvním scénickém čtení.

„Začali jsme se čtením a asi po dvou minutách se někdo v publiku zasmál. Pak se zasmál další a zanedlouho se smáli všichni. Byla jsem zahanbená. Smáli se mé hře. Ještě horší bylo, že jsem si myslela, že se smějí mně. ‚Proč se smějí?‘ zašeptala jsem režisérovi. ‚Protože je to k popukání. To, co jsi napsala, je vtipné‘,“ říká autorka.

Svižné dialogy jsou protkané ironií a sarkasmem a samotná absurdita ústřední zápletky slibuje komickou podívanou. Hra nabízí hereckou příležitost třem herečkám středního věku, z nichž žádná nestojí v pozadí.

Text do češtiny přeložila Dana Hábová.

Debra              Přece byste je tam nenechaly?!

Nicky              To rozhodne hlasování.

Molly              Tak funguje demokracie.

Divadelní prvotina legendární dramatičky konečně v češtině

Caryl Churchill je dnes již proslulou autorkou, vítězkou několika ročníků Susan Smith Blackburn Prize, držitelkou ceny Laurence Oliviera a několika Obie Award, mimo jiné i za celoživotní dílo. V naší nabídce najdete hned několik kusů z jejího pera, ale textem Majitelé se vracíme k jejím kořenům.

V sedmdesátých letech to byla právě tato hra, kterou se uvedla na profesionálních divadelních prknech. I přes své stáří je však tato satira velmi nadčasová, protože ústředním tématem je otázka: co všechno může člověk vlastnit, když na to má peníze?

Děj se točí kolem movité realitní makléřky Marion, která je zvyklá, že všichni skáčou, jak ona píská. Zejména její manžel Clegg, zkrachovalý řezník, a podřízený (a nejspíš i milenec) Worsely. Oba muži jsou si vědomi toho, jak ďábelská Marion je, ale nedokážou se jí vzepřít. Marion si navíc usmyslí, že nechá prodat dům, v němž bydlí její někdejší láska Alec s těhotnou manželkou Lisou, dvěma syny a dementní matkou.

Věděla jsem, že tu bydlíš, když jsem ten dům kupovala. Byl to ten důvod. A taky ten dům jako takovej. Výhodná investice. Copak jsem ho mohla koupit, aniž bych to věděla? Musela bych zapomenout na adresu, a to jsem nemohla. Mám skvělou paměť na detaily. Na všechny malý drobnosti.

Celá situace graduje až do té míry, že si Marion v podstatě koupí Alecovo a Lisino novorozené dítě. K jejímu pocitu totálního triumfu a ponížení Aleca však chybí jediná věc – on se tváří, jako by se ho to vůbec netýkalo. Propletenec moci a bezmoci, bohatství a chudoby, nadvlády a útlaku neodvratně spěje ke katastrofálnímu konci.

Hra má v sobě vše, za co je dnes autorka tak oceňovaná – zneužívání moci, sexuální politiku a feministická témata. Jedna z divadelních kritik dokonce zmiňuje, že Churchillové „ostře kritický pohled na kapitalistické dobrodruhy a kulturu, která je uctívá jako hrdiny, dnes rezonuje ještě víc než v roce 1972.“

Text do češtiny přeložila Klára Metge.

Oba tituly máme v DILIA k dispozici a rádi vám je zašleme k pročtení.