Porota zasedla ve složení: prof. Jan Vedral – dramaturg, dramatik a pedagog, Naďa Munzarová – herečka, Marie Špálová – divadelní oddělení agentury Dilia, Radvan Pácl – dramaturg ČK a Mgr. Martina Musilová, Ph.D. – teatraložka, dramaturgyně a pedagožka.
Druhý ročník soutěže přinesl 25 přihlášek, ale nakonec jen 13 hotových novinek. Leč přísní porotci a přísné porotkyně se vzácně shodli na tom, že nikoliv ke škodě věci.
Však také Marie Špalová k „divadelnímu čtení“ z Žáby podotkla: „Her bylo sice méně, ale zato kvalitnější. První cenu jsme však neudělili. Proto, že žádná z vybraných novinek není ještě tak hotová, že by ji bylo možné nabídnout k inscenování. Na všech by bylo potřeba ještě zapracovat, možná s přispěním profesionálního dramaturga. Nejvíc jsme ocenili právě hru, která má nejucelenější dramatický tvar.“
Prof. Jan Vedral si všiml: „Oceňuji přípravu soutěže, díky níž se nevyskytly žádné grafomanské texty. Představili se tam převážně lidé, kteří o psaní přemýšlejí jako o své profesi.“
Martina Musilová kromě vyšší kvality připojila i další přednost „žabích novinek“: „Oceňuji dále, že se v nich spojuje co? se současnou životní realitou. Jak v Česku, tak na Slovensku. Nejsou to tedy jen ilustrované teze, ale skutečný život.“
Radvan Pácl však budoucím divadelním autorům přidal námět k přemýšlení: „Vidím jako velký problém zacházení s jazykem. Autoři při psaní her sklouzávají k jednodušší, snazší cestě, užívají obecný jazyk. Oni totiž tím jazykem nejednají, ale jen vyprávějí.“