Narodila jste se v Praze, ale vaše příjmení zní neobvykle. Odhaduji správně, že máte kořeny ve Francii?

Ano, přesně tak. Jeden z rodičů je z Francie, takže jsem vyrůstala v bilingvní rodině.

Po absolutoriu Arcibiskupského gymnázia jste nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na bakalářský dvouobor anglistika, amerikanistika a divadelní věda. Jaké byly impulzy právě k těmto dvěma oborům? Dominovalo divadlo nebo anglický jazyk?

Na gymnáziu mě začaly postupně zajímat obě oblasti. Jako bilingvní člověk mám přirozeně blízko k jazykům a jejich učení a zároveň mám velmi ráda anglofonní literaturu, byť jsem zpočátku tíhla spíše k próze než k dramatu. Divadlu jsem také přišla na chuť v průběhu gymnaziálních let a postupně jsem začala mít pocit, že je to něco, čemu bych se ráda věnovala víc. Zpočátku studia byly oba obory poměrně vyrovnané, později začalo převažovat divadlo a já na konci bakalářského studia přešla na DAMU. Zároveň jsem se teď ale na anglistiku vrátila na magisterské studium, takže je to vlastně pořád poměrně v rovnováze.

V současné době studujete magisterský program dramaturgie na Katedře činoherního divadla pražské DAMU. Co vás na oboru dramaturgie nejvíc baví a v čem spatřujete jeho největší úskalí?

Na dramaturgii mě vždycky přitahovala komplexnost uvažování, kterou tato činnost vyžaduje. Nejde jen o to najít správný titul, ale správně pochopit současnost, svět, ve kterém se pohybujeme a ve kterém tvoříme. A v tom tkví krása i složitost dramaturgie – nutnost umět odhadnout, co bude aktuální za rok nebo za dva, udržet koncepční myšlení a zároveň neustále sledovat současné proudy ve společnosti.

Vaší absolventskou inscenací v Divadle DISK je Ropa, hra Elly Hickson, za jejíž překlad jste získala letošní hlavní Cenu Evalda Schorma. Jak vznikl nápad hru přeložit a uvést právě v DISKU?

Ellu Hickson jsem znala díky jejím předešlým textům, zejména Autorce, a když jsem dostala možnost Ropu přeložit, neváhala jsem, ačkoli jsem zpočátku neměla v plánu hru uvádět v DISKU. Hledání titulu pro absolventskou inscenaci je vždycky poněkud složitý proces, protože potřebujete najít takový text, který obsazením ideálně pojme celý herecký ročník, v nejlepším případě tak, aby aspoň části nabídl větší herecké role.

Čím pečlivěji jsem Ropu četla, tím víc jsem si uvědomovala, jak výhodný titul by to byl – ať už počtem postav, nebo objemem dvou hlavních rolí. To byl ostatně jeden z aspektů, který byl pro mě rozhodující. Ropa nabízí dvě velké, komplexní a mnohovrstevnaté ženské role, které pro absolvující herečky představují náročný úkol. Najít hru s velkými, skutečně dobře napsanými, složitými ženskými rolemi bývá bohužel stále ještě obtížnější, než když hledáte velké mužské role.

Čím myslíte, že může váš překlad hry Ropa nejvíce zaujmout a koho nejspíš osloví?

Děj Ropy Elly Hickson je rozložený do více než sto padesáti let. Zabývá se dopadem ropy na společnost, a to jak z politického hlediska, tak z čistě lidského. Věřím, že hra rezonuje zejména s mladší generací, která začíná nevyhnutelně řešit, jak přežít ve světě, který jí zanechala generace předchozí – a jak ten stejný svět učinit obyvatelnější pro generaci následující. Zároveň je ve hře přítomná otázka kolonialismu, která možná na první pohled nemusí být českému kontextu tolik blízká.

Myslím ale, že opak je pravdou. Hickson skrze téma kolonialismu otevírá otázku odpovědnosti, kterou jako západní svět máme. Ačkoli Česká republika není bývalou koloniální velmocí jako Británie, profituje i tak velmi výrazně z vytěžování a destrukce řady oblastí v Africe nebo Asii. Jako společnost musíme přijmout zodpovědnost nejen za to, co pácháme my osobně, ale i za to, čeho se dopouští jiné organizace naším jménem.

Vedle titulního tématu rozvoje a vlivu ropného průmyslu se hra věnuje také mezigeneračnímu střetu mezi matkou a dcerou. Zahraniční recenzenti se nechali slyšet, že jde o jednu z nejzajímavějších divadelních studií na toto téma. Jak vnímáte paralelu mezi těmito dvěma tématy a jak jste se v inscenaci vypořádali s generačním hereckým obsazením?

Vztah May a Amy, matky s dcerou, se v Ropě skutečně zrcadlí s tématem těžby, ovládáním nerostných zdrojů a kolonizací. Čím více je May spjatá s ropným průmyslem, tím více ztrácí svoji dceru, která v její činnosti spatřuje postupnou likvidaci světa. May ke své dceři podvědomě přistupuje jako k dalšímu území, které nechce pustit, věří, že pro ni dokáže zařídit ten nejlepší život. Její chování je sice motivováno láskou k dceři, ale projevuje se v čím dál pokroucenější podobě. Amy zde zase zastupuje generaci, která se do blahobytu sice narodila, avšak začíná si uvědomovat jeho cenu.

U obsazování tohoto titulu přirozeně narazíte na otázku ideálního věku hereček. Myslím ale, že na tom paradoxně příliš nezáleží. Ačkoli je jedním z ústředních motivů vztah matky s dcerou, věkově nemusí herečky tomuto rozdělení tak docela odpovídat. Děj Ropy se rozprostírá na ploše více než sto padesáti let a May hraje po celou dobu jedna herečka. Časové skoky mezi jednotlivými dějstvími navíc neodpovídají přirozenému stárnutí postav. Struktura hry je v tomto ohledu výrazně antirealistická, což vám stran obsazení značně uvolňuje ruce. Herečka bude vždy věkově odpovídat maximálně jedné verzi May, s těmi ostatními se musí vypořádat herecky. To stejné platí i pro Amy.

Narazila jste během překladu hry Ropa na nějaké zásadní problémy?

Hickson pracuje s jazykem velmi cíleně. Tak jako se cyklicky uzavírá struktura hry, kdy se poslední, páté, dějství odehrává na stejném místě jako dějství první, uzavírá se i jazyková struktura. Jak první, tak poslední dějství se vyznačují výraznou jazykovou strohostí, během prvního dějství si postavy vyměňují úsečné, dvou až tří slabičné věty. Angličtina, která má přirozeně velké množství jedno a dvouslabičných slov, tohle umožňuje. V češtině musíte hledat balanc mezi zachováním této úsečnosti a respektováním základních pravidel jazyka.

Celou Ropu rovněž propojují opakující se textové motivy. To, co řekne postava v prvním dějství, se objeví u zcela jiné postavy třeba v dějství třetím. Je tudíž nutné najít takovou formulaci, která umožní replice fungovat v obou kontextech a je zároveň zapamatovatelná tak, aby si divák toto propojení uvědomil.

Kapitola sama pro sebe jsou pak cizí jazyky. Hickson ve své hře používá krom angličtiny i perštinu, arabštinu a čínštinu. To sice jako překladatel nepřekládáte, ale musíte si minimálně najít význam jednotlivých cizojazyčných replik. A pokud jste následně i v roli inscenátora, hledáte způsob, jak tyto repliky předat českému publiku.

Oba vaše vystudované obory jsou ideální právě pro překlad anglickojazyčných divadelních her. Plánujete v překladatelské tvorbě pro divadlo pokračovat? Máte případně už vyhlídnuté další anglickojazyčné divadelní hry, kterými byste obohatila českou divadelní scénu? 

Překlad pro divadlo mne velmi baví a samozřejmě bych v něm ráda pokračovala. Ráda bych rozšířila například české překlady her Caryl Churchill, kterou považuji za vynikající dramatičku, a věřím, že by českému kontextu její texty velmi prospěly.

V dubnu letošního roku jste se stala dramaturgyní Divadla X10. Co vás přivedlo právě k tomuto typu divadla?

Na Divadle X10 mě dlouhodobě přitahuje jeho společenská angažovanost a „zodpovědná dramaturgie,“ která se snaží k jednotlivým tématům přistupovat komplexně a poučeně. X10 nedává k problémům jednoduchá řešení, ale snaží se je spíš „rozplést“ a pochopit. To je pro mě naprosto zásadní. Právě takové divadlo považuji za smysluplné a takovému se chci věnovat. X10 je zároveň scénou s velmi progresivní dramaturgií, ať už co se uváděných titulů či oslovených tvůrců týče, a i to je mi blízké.

Máte nějaký vysněný titul, který byste jako dramaturgyně ráda uvedla?

Mám jich samozřejmě několik, obecně bych se ráda zaměřila na feministickou dramatiku, mimo jiné třeba na hry výše zmíněné Caryl Churchill.