Finská asociace dramatiků a scenáristů každoročně uděluje Cenu Lea za nejlepší finský dramatický text. V letošním roce se stala držitelkou ocenění dramatička a režisérka Saara Turunen se svou experimentální hrou Pokoj Medúzy. Cena, která je spojena s finanční odměnou 5000 Eur, byla předána 21. listopadu 2020 v Divadle Q.

Saara Turunen (1981) je současná finská dramatička, spisovatelka, divadelní režisérka a dramaturgyně známá odvážným a přímým stylem jak ve svých textech, tak i v inscenacích. Turunen je známá provokativními tématy svých her: ženství, sex a umění. Její texty jsou drsné a agresivní, ale i velmi básnické a iluzorní; často spojuje pohádkovost s pop kulturou, civilní jazyk s čistě poetickými obrazy. Dosud největší úspěch nejen ve Finsku, ale i v zahraničí zaznamenala její hra Králíček (Puputyttö) z roku 2007, která byla přeložena do dvanácti jazyků. Její hra Broken Heart Story (2011) je součástí katalogu 119 Best Contemporary European Plays. Její nejnovější hrou je Pokoj Medúzy.

POKOJ MEDÚZY (Medusan huone, 2019)
Saara Turunen
Překlad: Alžběta Štollová
Žánr: činohra (divadelní esej)
Obsazení: variabilní

V řecké mytologii byla Medúza krásná mladá dívka, která byla znásilněna bohem Poseidónem, protože odmítla jeho lásku. Za trest ji Athéna proměnila v hrozivou příšeru s hady místo vlasů a smrtícím pohledem. Turunen se legendou detailně zabývala a zjistila, že všechny příběhy s ní spojené se týkaly mužů a jejich pohledu na věc. Medúza byla zachycena vždy pouze jako objekt touhy anebo děsivé monstrum. Turunen se rozhodla tento nedostatek napravit a pohlédnout na příběh očima Medúzy.

Saaru Turunen nadchla esej Hélène Cixous (ve finštině vyšla ve výboru pojmenovaném Smích Medúzy a jiné ironické texty, 2013), která se stala důležitou inspirací pro autorčin text. Podle Cixous je základním stavebním kamenem mýtu strach z ženy a jejího chtíče. Podle ní není Medúza nestvůra, ale krásná smějící se žena. A právě pro tento svůj smích představuje pro patriarchát hrozbu. Pokoj Medúzy se opírá o slavný mýtus, ale kráčí ve stopách eseje Hélène Cixous. Jedná se o snový obraz moci spojené s genderem. Hra tematizuje společenské tendence utlumování projevů sexuálního obtěžování a znevažování snah ženy neustále si obhajovat svůj vlastní prostor a právo na sebevyjádření.

Hra měla v autorčině režii premiéru 21. 2. 2019 v helsinském divadle Q-teatteri. Po dobu uvádění byly všechny reprízy vyprodané. Představení bylo pozvané na mezinárodní Divadelní festival v Tampere (2019) a na podzim 2019 hostovalo na scéně finského Národního divadla v Helsinkách.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.