POUŠTNÍ RŮŽE (Die Rosen der Einöde)

Thomas Bernhard

Překlad: Zuzana Augustová
Žánr: soubor dramatických hříček
Obsazení: variabilní

           Pouštní růže s podtitulem pět vět pro balet, hlasy a orchestr obsahují pět „hudebních“ vět, respektive pět velmi rozdílných scén s názvy: impetuoso - Růže), 2. desperato - Hráč karet, 3. giocoso – Pod švestkovými stromy, 4. agitato – Telecí hlava, 5. město – Fantazie. Postavy jsou odosobněně nazvány muž, žena, chór, zahradník, dívka, voják, princezna, řeka nebo jen hlas. Dialog sestává z jednotlivých slov, krátkých vět, řazených vertikálně do kratičkých strof. Do ticha, v abstraktní, symbolistní atmosféře smrti, zaznívají jednotlivá slova. Bernhard si zde v nezvykle abstraktní a alegorické podobě vyzkoušel určité výrazové prostředky, stanovil si předem některá pravidla a omezení, inspirován Lampersbergovou dvanáctitónovou seriální hudební kompozicí. Tyto prostředky pak využil i v pozdějším dramatickém díle při syntaktické a gramatické konstrukci textů.
          Sám autor tento soubor charakterizoval následovně: „pouštní růže jsou ostrovem ze vzduchu a barvy, z bolesti a temnoty. Jsou dlouho hledanou izolací. Ani báseň, ani zpěv, ani liturgie... Abstraktní svět šeřící se skutečnosti, kousek ubohého a kousek vznešeného života...“

          Cyklus dramatických hříček z 50. let, který zhudebnil Bernhardův tehdejší přítel a mecenáš Gerhard Lampersberg. Jedná se o soubor pro pozdější Bernhardovu tvorbu naprosto netypický, vyzařující abstraktní, a přesto podmanivou symbolistní poetickou atmosféru. Premiéru měly na jaře 1958 v Theater am Tonhof v Maria-Saal, na statku uměleckého a mecenášského páru, manželů Lampersbergových. Zde se v té době scházela a tvořila skupina avantgardních umělců, jakási „salonní aristokratická“ obdoba Vídeňské skupiny, a také začínající spisovatel Thomas Bernhard zde dlouhodobě a opakovaně pobýval. (Téměř o třicet let později, v roce 1984, se za to svému někdejšímu mecenáši a příteli náležitě pomstil, když se sžíravým sarkasmem zkarikoval jeho i celou tzv. uměleckou smetánku v próze Mýcení. Rozčilení. Po zveřejnění prózy Lampersgerg Bernharda zažaloval a celý náklad románu byl na základě soudního příkazu stažen již z knihkupeckých pultů). 

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.