ZABIJU TĚ SEKEREOU!

Pavel Trtílek

Obsazení: 2 muži, 2 ženy

Černá groteska o ošidných návratech domů, při kterých by tuhla krev v žilách, kdyby nešlo o grotesku.

Naďa vyrostla v dětském domově, a když se osamostatnila, rozhodla se poznat rodiče. Koupila bonboniéru, vzala partnera Luboše a vyrazila. Jenže – jak se pozná domov? Že je sekera zaražená pevně ve špalku a otec Skřivan ji občas vezme a zahrozí jí nad hlavou nebo ji po někom rovnou hodí? Že matka Buchara vzpomíná, jak pracovala v lomu, kde dva vozejky šutráků vytlačila do kopce, a pak voněla syrově žensky? Že otec Skřivan pije lák od okurek a co chvíli odbíhá na záchod, což v matce Buchaře vyvolává nekontrolovatelné salvy smíchu? Že otec Skřivan bejval švihák a každá se za ním otočila a matka Buchara bejvala štramanda, štíhlá jako proutek? Že otec Skřivan seděl v Plzni na Borech a teď sedí tady a matka Buchara tady sedí s ním a máchá v lavoru jeho spodní prádlo, které vymáchat už nejde? Že otec Skřivan nutí Luboše vyrobit rakev a matka Buchara dá samou něhou znovunalezené dceři Nadi hromadu svých starých bot do výbavy?

Kde vlastně začíná hranice domácího násilí? Kolik krve musí protéct, kolik lidí musí být zabito sekerou nebo aspoň nožem? Jak vysoko na kříži je pozdvižen pan Ježíš Kristus? A kdy přijde Šedivec, kterej za pět flašek voddělá dospělýho? Za úsvitu?
„Ale jestli cekneš… Jestli jenom cekneš…“

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.