ŠACHMAT

   Úspěšná česká spisovatelka žijící ve Švýcarsku a autorka dvou televizních scénářů zabrousila do dramatu již svou hrou Deník Leošky K. Hra Šachmat vznikla na námět její novely Můj otec s velkým O, která získala prémii soutěže Františka Langera a coby „román o románu“ byla zařazena do prózy Vltavěnka. Ta dosáhla během krátkých tří let dvou vydání. Pod tímto názvem se hra v roce 2004 umístila ve finálové desítce v soutěži Alfréda Radoka.

   Autorka se ve hře hned nadvakrát věnuje úzkému vztahu otce a dcery, (ale stranou nezůstává ani vztah matka – dcera). Jsme svědky krutého psychického vydírání, lásky přerůstající v nenávist, i rezignace a odpouštění. Otec s krutým cynickým nadhledem sleduje umělecký zápas Autorky, své dcery, která píše román o ruském emigrantu Fediovi, jehož rodina utekla do Čech před rudým terorem. To znamená, že hra probíhá ve dvou, resp. třech časových i tematických rovinách, které se často prolínají: v rovině reality a románu, reality a let dvacátých a padesátých, kdy okrajově dochází ke smrti „dvou velkých otců“, Stalina a Lenina - i v tom je určitá symbolika. Příběhy postav s až bolestnými charaktery a niterně vykreslenými traumaty jsou zabudovány do těchto vrstev a dobové atmosféry evropské politiky.

   Podobně jako celý život bojuje Autorka o otcovo uznání a lásku, bojuje o ně i Fediova dcera Hela. A stejně jako obě usilují o to se svým otcům zavděčit a podobat, snaží se současně i vymanit z jejich vlivu a područí. Autorka i Hela působí tak trochu jako otcovo alter ego, jakási jeho vnitřní oponentura. Odtud pramení i řada konfliktů, rozumějí si beze slov a jdou si tím často na nervy, jsou prostě až příliš „jeden“. Dva despoti, Otec a Fediov si nemají co vyčítat, jejich psychický teror je opravdu terorem. Autorka a Otec spolu navíc veškerý zápas a rozmluvy vedou tak trochu "z druhého břehu" – ne náhodou napsala B.K. hru krátce po smrti svého otce. Hra se silnými biografickými prvky je současně i silná imprese.