BUFONÁDA (Balagančik, 1906)

Alexandr Blok

Překlad: Danuše Kšicová
Žánr: Burleska o jednom dějství
Obsazení: 8 mužů , 4 ženy a kompars (variabilní obsazení)

Hra slavného ruského symbolisty Alexandra Bloka (v orig. Bagančik, 1906, česky známá i jako Panoptikum nebo Jarmareční bouda) vešla do dějin ruského divadelnictví díky proslulé Mejercholdově inscenaci v divadle Komissarževské (1907). Název soudobého překladu odkazuje na tradici commedie dell´arte, z níž Blok přejal jména hlavních protagonistů mileneckého trojúhelníku Harlekýna, Kolombíny a Pierota, zrozeného ve francouzské lidové pantomimě. Počátek milostného konfliktu však probíhá v duchu doby za spiritistické seance, jejíž účastníci v Kolombíně spatřují očekávané zjevení Smrti. Oscilace mezí mýtem a skutečností pak provází celou hru, v níž dochází k neustálým proměnám (z dívky i paňáci se stávají loutky z papundeklu, z nichž vytéká místo krve brusinková š?áva, divadelní iluze je neustále narušována autorskými komentáři, začleňovanými do uzlových bodů hry atd.). V duchu tradice Harlekýn sice vítězí nad nesmělým Pierotem, proměna dívky v loutku však učiní z milostných rivalů nerozlučnou dvojicí pokrevních bratří. Na jejich milostný příběh volně navazuje trojí podoba lásky – romantické, vášnivé a vysněné –, představovaná třemi mileneckými dvojicemi. Z Harlekýna se v duchu symbolistické logiky stává hlasatel svobody. Jen Pierotovi zůstává teskná touha po lásce, jež stále nenachází naplnění. Soudobé přebásnění dává možnost moderní inscenace blízké mladému publiku, ale i veřejnosti oceňující dramatický experiment.

VERŠE SPJATÉ S BUFONÁDOU Jako prolog či jiná součást inscenace Blokovy burlesky mohou být užity verše, jež v mnohém vysvětlují genealogii hry i její filozofický podtext. Tematickou spojnicí všech sedmi básní z let 1902-1909 je osamění, duševní rozdvojení a setkání se smrtí. Již v první básni z r. 1902 se vyskytuje kromě postavy Harlekýna a mladé dívky, motivu masky a šašků i obraz dřevěného meče a osamocení člověka zbaveného stínu. Následující báseň z r. 1903 obsahuje prokletí dvojnictví, k němuž se Blok mnohokrát vrací i ve svých zápisnících. Do prostředí jarmarečního divadla nás uvádí báseň Divadlo z jarmarku (Balagančik, 1905), líčící představení očima dětí. Náznak smrti zde má ještě burleskní podobu. Jinak je tomu ve dvou následujících básních U moře (U morja, 1905) a Básník (Poet, 1906), v nichž se dítě poprvé setkává s reálnou podobou smrti člověka nejbližšího – maminky. Jakýsi epilog za tímto minicyklem lyrických básní tvoří báseň Komediantská (Balagan, 1906), zachycující realitu venkovské šmíry, putující smutnou podzimní krajinou k další štaci. Životní bídu však lze překonat pláčem a písní, protože vyšlapaná cesta vede do vysněných dálek, jež mohou být na dosah ruky. V r. 1909, kdy měl Blok za sebou větší část své divadelní produkce, vrátil se k tématu dvojnictví ještě básní Dvojník, v níž se básnický subjekt toulá ve své dvojdomé podobě petrohradskou říjnovou mlhou a snaží se pochopit lásku svého zestárlého mládí. Téma stesku, touhy po čistotě vztahů a nenávratnost ztraceného času ústí do ústředního obrazu symbolistické poetiky – zrcadla, v němž se poetické já samo odhaluje.

(Knižní vydání: Dramatika ruského symbolismu, 3. Malé hry o lásce. A. Blok: Bufonáda – Neznámá; V. Brjusov: Tajemný host, FF MU, Brno 2004. Smílková, fakultní prodejna FFMU, 602 00 Brno-2, A. Nováka l.)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.