VZESTUP A PÁD TICHÉHO HLASU (Tichý hlas) (The Rise and Fall of Little Voice, 1992)

Jim Cartwright

Překlad: Pavla Matásková
Žánr: hořká komedie
Obsazení: 4 muži, 3 ženy

Česká premiéra hry byla uvedena 25. června 2008 ve Švandově divadle v produkci Studia DVA.

Hra měla premiéru v roce 1992 v britském Národním divadle (v režii oskarového Sama Mendese /film Americká krása/, držitele královského ocenění CBE) a později byla také úspěšně uváděna na Broadwayi. Byla také úspěšně zfilmována. Autor hru napsal "na tělo" výborné Jane Horrocks, která ztvárnila titulní roli jak v divadelní premiéře, tak i ve filmu. Hra získala Laurence Olivier Award za nejlepší komedii roku 1993 a ocenění deníku Evening Standard jako nejlepší komedie roku 1992. I ostatní Cartwrightovy hry získaly celou řadu prestižních britských divadelních cen.  

Titulní hrdinka, které se pro její slaboučký hlásek říká Little Voice (LV), žije sama se svou matkou v malém řadovém domku v severní Anglii. Její otec před časem zemřel a odkázal jí svoji obrovskou sbírku gramofonových desek s nahrávkami Judy Garland, Shirley Bassey, Edith Piaf, Marilyn Monroe, Billie Holiday, a dalších div. LV je velmi tichá, neprůbojná až bázlivá dívka, která tráví veškerý svůj čas ve svém pokoji se svými deskami. Její matka Mari je naopak velmi živelnou osobou, která tráví většinu svého času po barech, kde se snaží sbalit kohokoliv, kdo by jí svojí povahou vyhovoval.

Hra začíná ve chvíli, kdy do jejich domácnosti zapojují dva technici telefon. Mladší ze dvou mužů je mladý, vyzáblý muž Billy, stejně tichý a nesmělý jako LV. Jakmile ta vstoupí do místnosti, mezi oběma mladými přeskočí velice nenápadná jiskra. Mari je celá nedočkavá, aby byl telefon již zapojen, neboť očekává velmi důležitý telefon. Má jí volat muž, se kterým strávila předešlý večer, a který by mohl být "ten pravý". Když si svého nového nápadníka jménem Ray Say přivede Mari večer domů, dojde k nenápadné události, která ale převrátí životy dvou žen zcela naruby. Ray je světákem, který se už pokoušel zbohatnout na ledasčem, teď se ale vrhl na podnikání v oblasti showbusinessu - pro místní bary a kluby dělnického charakteru shání "umělce". LV, která je jako vždy, když jsou v domě cizí lidé, zavřena ve svém pokoji a pouští si své desky, začne v okamžiku, kdy vypadnou pojistky a domě nastane ticho, zpívat. Zpívat tak přesně podle nahraného originálu, že Ray si chvíli ani neuvědomí, že to zpívá sama LV. Ray se rozhodne zmocnit se příležitosti, která se naskytne jen jednou za život, a hned ráno přivádí majitele místního klubu, aby mu LV "předvedl". Neuvědomuje si ale, jak moc je LV plachá, a že přesvědčit ji, aby zpívala na veřejnosti může být nad jeho síly. Nakonec ji sice přinutí vystupovat, s každým vystoupením LV ale rapidně ubývá sil. Vyvrcholením celé hry je nikým nezaviněný požár domu, ze kterého vysílenou LV zachrání Billy a odvádí ji pryč. Když se do vyhořelého domu vrátí Mari ze svého nočního tahu, myslí si, že dům zapálila LV a jako odplatu jí zničí všechny její desky. V ten moment se znovuobjeví LV, které se jakoby se ztrátou jejích milovaných desek vrátil i její vlastní hlas. Nejdřív si z plna hrdla vyřídí vše se svou matkou, a pak s Billym odchází do klubu, kde před tím tolikrát z donucení zpívala cizí hlasy. Teď však začne zpívat jen pro sebe a Billyho a zpívá svým vlastním hlasem.

Tragikomická hra (svou atmosférou i prostředím srovnatelná například s jiným britským hitem Do naha!) je kromě perfektně pěvecky vybavené role LV, také velkou výzvou pro herce v rolích Mari a Ray, kteří musí udržet svoji postavu na hraně tragického komična a přitom nesklouznout do karikatury. Jde o velice realistické postavy, jaké lze v daném prostředí snadno nalézt.   Renomovaný The Daily Telegraph o hře napsal: „Vzestup a pád Tichého hlasu je drtič, původní, bujarý i vtíravě smutný.“ Sunday Times zase napsaly: „Jako vše, co Cartwright napsal, Tichý hlas je humorný, magický i děsivý, pohled na svět ze zcela jiného, nečekaného úhlu, vytvořený fantazií, která si všímá prachu v drážkách starých gramofonových desek a nachází poezii i v křiklavě fešných oblecích a třpytivých disco koulích drsného klubu v severní Anglii.“

Recenze: Jana Soprová - Český rozhlas
             Martina Doležalová - bavte.se

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.