POHÁDKA O POPELCE

Zdeněk Kozák

Obsazení: 4 muži, 3 ženy, 2 loutky

   „Pohádka k snění – to se hodí,

   co lépe by se hodilo?

   Pohádka nikdy neuškodí.

   Tu máte jednu: Bylo nebylo…“

 

V podzámčí královského sídla žije zlatník – vdovec se svou dcerkou Popelkou. Nežilo by se jim zle, nebýt toho, že se zlatník znovu oženil. Otěže v domě tak převzala Popelčina macecha, která se vidí jen v majetku a své dceři Žanetě, již si do manželství přivedla. Nahoře na zámku pobývá mladý král této země, který by už rád založil rodinu, ale dosud nenašel tu pravou. Úlisný kancléř se nabídne, že mu nevěstu najde – čím bohatší, tím více by mohlo ukápnout do jeho lačné kapsy. V bezprostřední blízkosti krále se však vyskytuje i šašek, který naštěstí koriguje kancléřův vliv. A tak se stane, že když je vyhlášeno konání slavného plesu, na němž si král vybere budoucí královnu, jsou osloveny i panny a dívky z podzámčí. Dále už to běží podle osnov známého příběhu. Na ples, kam nesmí, se dostaví i Popelka v překrásných šatech z kouzelného oříšku, okouzlí krále a překazí tak lukrativní úmluvu kancléře s macechou ohledně Žanety, kterou tu ti dva spiklenecky upekli. Díky ztracenému Popelčinu střevíčku nakonec král najde tu pravou vyvolenou a zlo je společnými silami (dokonce i slabošský zlatník se „pochlapí“) po zásluze potrestáno.

Toto nové poetické zpracování klasické pohádky bylo v r. 1994 oceněno v soutěži dramatických textů pro děti a mládež, vyhlášené Nadací Demokracie a rozvoj. 

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.