TEREZKA

Lenka Lagronová

Obsazení: 1 muž, 6 žen, hlas

Autorka se s citem a pokorou dotýká tématu, které je v českém prostředí nové a odvážné. Text jen respektuje a velmi vhodně vybírá citace z autobiografie sv. Terezie z Lisieux Dějiny duše a z několika jejich básní. Prostředí kláštera je vykresleno realisticky – i když s jemným humorem. Vedle dětské Terezie zachycuje text i velmi odlišné charaktery dalších sester. To dává hře plastičnost a odlehčuje vážné téma hry. Skrze dialogy mezi sestrami se divákovi otevírá hluboká reflexe duchovního života a cesta k filozofii věčného duchovního dětství.
  Od úvodního obrazu, kdy Terezie na přání sestry představené svěřuje deníku své vzpomínky, se na krátko dostáváme do dětství v otcovském domě. Od počátku se projevuje Tereziina dětskost, schopnost radosti ze života, ale i nešikovnost. A také touha stát se řeholnicí.
  Další děj už pokračuje v prosté a chudé klauzuře. Kromě Matky představené, tu jsou ještě sestra Vincenta – typ hrubé, drsné a za svatostí se - po namáhavé cestě postu a obětí - deroucí ženy, mladičká sestra Magdalena, nejistá, bojácná, toužící po lidském kontaktu, jíž se Terezka stane rádcem a oporou. Ale i Terezka potřebuje někoho blízkého, komu by poodhalila svou nejistotu – a tou je Anežka, sestra představená, její starší rodná sestra.
  Postupem času se zhoršuje její nemoc (tuberkulóza) a s tím paralelně probíhá i fyzický rozpad kláštera. Terezka vše s pokorou, i když i s vnitřním zápasem a fyzickou bolestí, přijímá a umírá odevzdaně.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.