Veronese, Daniel (Argentina)
Daniel Veronese (1955) je řazen do proudu tzv. „nového argentinského divadla“, které po ukončení pravicové diktatury vnáší do argentinského divadla 90. let nová témata a postupy. Zajímavostí je, že dramatická tvorba představuje až poslední vývojového stadium Veroneseho jako divadelníka: začínal jako mim a loutkář v souboru prestižního divadla Teatro San Martín provozovaného městem Buenos Aires. V roce 1989 společně se svými kolegy Anou Alvarado a Emiliem Garcíou Wehbim zakládá soubor Periférico de Objetos, který se hlásí k autorskému divadlu a uměleckým postupům polského divadelníka Tadeusze Kantora a francouzského loutkáře Philippa Gentyho. Veronese zde vyvíjí svou teorii „obscénního“ či „bastardího“ divadla, v níž pracuje s někdy až frustrující konfrontací divadelní iluze a její konstrukce, a působí zde jako dramaturg a režisér. Od 2. poloviny 90. let začíná Veronese psát své první hry, v nichž se odehrávají zdánlivě všední příběhy, podložené ovšem propracovanou sémiotickou hrou významů a motivů, a v nichž se promítá jeho zkušenost s divadelním zpracováním významných světových experimentálních autorů jako např. Heiner Müller či Karl Kraus.
Mezi nejznámější a nejúspěšnější hry Daniela Veroneseho patří Ženy snily o koních (1999), kterou DILIA nabízí v českém překladu. V českém překladu také nabízíme komorní hru Forma, která se rozvíjí (2003). Mezi další hry které DILIA může zprostředkovat ve španělském originálu se řadí: Ze zázračného světa zvířat: Jehňátka (Del Maravilloso Mundo de los Animales: Los Corderos, 1992), Ze zázračného světa zvířat: Noční konverzace (Del Maravilloso Mundo de los Animales: Conversación nocturna, 1992), Ranní světlo na hnědých šatech (Luz de Maňana en un Traje Marrón, 1993), Slečny z Buenos Aires (Seňoritas Porteňas, 1993), Způsoby, jak mluví matky horníků, zatímco čekají, až jejich synové vyfárají na povrch (Formas de Hablar de las Madres de los Mineros mientras Esperan que sus Hijos Salgan a la Superficie, 1994), Dámská bílá sportovní trička s dlouhými rukávy (Women´s White Long Sleeve Sport Shirts, 1996), Ring-Side (Ring-Side, 1996), XYZ (XYZ, 1997), Hmatatelná tekutina (El Líquido Táctil, 1997), Zmizení auta na cestě (Eclipse de Auto en Camino, 1998), Noc požírá své děti (La Noche Devora a sus Hijos, 1999).
Mezi nejznámější a nejúspěšnější hry Daniela Veroneseho patří Ženy snily o koních (1999), kterou DILIA nabízí v českém překladu. V českém překladu také nabízíme komorní hru Forma, která se rozvíjí (2003). Mezi další hry které DILIA může zprostředkovat ve španělském originálu se řadí: Ze zázračného světa zvířat: Jehňátka (Del Maravilloso Mundo de los Animales: Los Corderos, 1992), Ze zázračného světa zvířat: Noční konverzace (Del Maravilloso Mundo de los Animales: Conversación nocturna, 1992), Ranní světlo na hnědých šatech (Luz de Maňana en un Traje Marrón, 1993), Slečny z Buenos Aires (Seňoritas Porteňas, 1993), Způsoby, jak mluví matky horníků, zatímco čekají, až jejich synové vyfárají na povrch (Formas de Hablar de las Madres de los Mineros mientras Esperan que sus Hijos Salgan a la Superficie, 1994), Dámská bílá sportovní trička s dlouhými rukávy (Women´s White Long Sleeve Sport Shirts, 1996), Ring-Side (Ring-Side, 1996), XYZ (XYZ, 1997), Hmatatelná tekutina (El Líquido Táctil, 1997), Zmizení auta na cestě (Eclipse de Auto en Camino, 1998), Noc požírá své děti (La Noche Devora a sus Hijos, 1999).