Rozhlasové hry zažívají za pandemie opětovný boom

8.2.2022
Rozhlasové hry zažívají za pandemie opětovný boom

Popularita rozhlasových her začala v poslední době nejen v Británii prudce stoupat. Covidové období to povzbuzuje, ale je třeba zapracovat také na úrovni produkce. Lze očekávat, že publikum může být od obrazovek odtáhnuto směrem k poslechu právě díky představivosti, kterou umožňuje.


U anglofonního diváka jde v jistém smyslu o návrat. Sluchový vjem je v angličtině víc spjatý s divadlem než zrak. Odkazuje na to mj. již slovo „diváci“ (v angličtině audience – pozn. red.). Někteří novináři také občas užijí spojení „slyšel jsem novou hru od …“, a mají přitom na mysli návštěvu premiéry. To se pochopitelně za lockdownu změnilo.

Např. premiéra Mametovy nové hry v Londýně proběhla formou BBC přenosu. To by dřív bylo nepředstavitelné. Je potřeba doplnit, že tento jev nastal mj. díky tomu, že jeho předchozí kontroverzní hra Bílá pšenice (obhajující muže v kauzách #MeToo) nebyla publikem přijata dobře. Je ale vidět, že nahraná hra může tu jevištní vystřídat. Dramatik Mike Bartlett vypočítává výhody takové rozhlasové produkce: „nemusíte se v ní omezovat, můžete vytvořit plnohodnotné dílo i v době pandemie.“ Keel doplňuje, že bylo možné „dělat nebezpečné věci v bezpečném prostředí. Dotýkali jsme se hranic.“

Výsledné dílo může zcela splňovat požadavky co nejnižšího kontaktu s dalšími osobami. Například světově proslulý autor her Alan Ayckbourn má zkušenosti s tvorbou rozhlasových dramat už ze 60. let. Ty využil pro své dvě hry (z celkem osmi, které během produktivního lockdownu stihl napsat). Natočil je pouze se svou ženou, herečkou Heather Stoney, a doplnil je zvukovou kulisou, kterou si vytvořil sám.

Teprve v době prvního lockdownu na jaře 2020 však veřejnost odhalila nízkou kvalitu dosavadní radiové produkce (starší, dříve nahraný zvuk apod.). Umělecký režisér Henry Filloux-Bennett si uvědomuje, že na to, aby bylo divadlo s diváky v kontaktu i v současnosti, je třeba „dosáhnout takové úrovně, aby splňovala požadavky úrovně Netflixu, Amazonu nebo podcastů na BBC“.

Režisér Ian Rickson si všímá, že prodej audioknih stoupá a přičítá to jistému vnitřnímu souboji mezi obrazovkou a zvukem. „Lidé ve zvýšené míře vyhledávají intimitu, aby se setkali s něčím hlubším. Obrazovka se ukazuje jako přetěžující a má potenciál nám diktovat.“ Ke znovuzrození her přispěla, dle zkušené autorky rozhlasových her Andjoy Andoh, také popularita podcastů. „Začínajícím hercům vždy říkám, že vše, co mají k dispozici, je pouze jejich hlas. Na druhé straně je posluchačovo ucho.“

Zdroj: The Guardian