FIDEL NA RYBÁCH (EL COMANDANTE)

Lenka Procházková

Obsazení: 2 muži, 1 žena, kompars


Komorní příběh se odehrává ve třech srpnových dnech roku 1968. Na počátku comandante Fidel Castro se svou asistentkou Lucií přijíždí, provázen ochrankou, do haciendy vládního letoviska u moře. Zde hodlá strávit kratičkou soukromou dovolenou, přiváží si rybářské náčiní. Lucia však nese i kufříkový psací stroj. Lucia je comandantova pravá ruka, komunikuje vysílačkou s „centrálou“, komanduje vojáky z Fidelovy ochranky, odmítá nebo vyřizuje rušivé telefony, asistuje Fidelovi při tvorbě interview, které zapisuje pro zveřejnění. Zná svého comandanta dlouho, už z bojů v horách, je jeho pamětí, ale i hlasem svědomí. Jejich vztah evokuje manželství po řadě let, manželství, které dosud nevychladlo, ale už se ustálilo v rámci pevných pravidel. V podvečer prvního dne, kdy Lucia s Fidelem pracují na důležitém rozhovoru pro nejmenovaný světový časopis, telefonuje sovětský velvyslanec a informuje „svého drahého přítele“ o vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Nepřipravený Fidel je zprávou ohromen, spontánně invazi odsoudí a odmítne dál s velvyslancem komunikovat.

Z dovolené se stává noční můra. Fidel se místo rybaření pokouší sepsat projev, v němž by před kubánským národem i světem odsoudil invazi jako zradu. Diktuje Lucii patetické formulace, ale stále je vyrušován telefony. Nakonec Lucia nařídí centrále, že smí do letoviska přepojovat jen Raúla – Fidelova bratra (ministra obrany). Jeho prostřednictvím je monitorovaná situace v Havaně, Fidel se dovídá o demonstraci před sovětskou ambasádou a je hrdý, že kubánský lid vnímá situaci stejně jako on. Povzbuzený se vrací k projevu, ale nedokáže se soustředit. Posílá Lucii pryč z pracovny, ladí na rádiu ohlasy ze světa, pije rum, kouří a obrací se k zaskleným fotografiím svých někdejších spolubojovníků Che Guevary a Camila Cienfuegose, muže, s nimiž kdysi tvořil revoluční „svatou trojici.“ Vyčítá jim jejich nedisciplinovanost, kvůli které předčasně umřeli, a on zbyl na všechno sám. V dalším dni comandante pokračuje v práci na projevu, na který veřejnost napjatě čeká. Stále častěji však utíká ke vzpomínkám na dobu bojů v Sierra Maestra a na ty dva mrtvé a vzteká se, když mu Lucia skepticky oponuje. Z ženiných poznámek je zřejmé, že Camilova smrt v letadle asi nebyla nešťastná náhoda a že i Guevarův odjezd do Bolívie měl méně „romantické“ příčiny než ty určené ke zveřejnění. Fidel náznaky obvinění odmítá. Vojáci přivážejí do haciendy noviny, kde už jsou zprávy o zatčení a odvlečení Dubčeka a spol. Fidel zlověstně předvídá osud zatčeného Františka Kriegla a jeho hněv roste. Vzpomínky na obětavého Kriegla jsou ještě živé, neboť vybudoval na Kubě síť nemocnic. Projev stále není hotov. Do letoviska přilétá vrtulníkem Raúl s informacemi o zasedání kubánské vlády. Přiváží Fidelovi čistou uniformu, aby mohl posléze jet s projevem rovnou do televizního studia. Bratři plánují, že hned po projevu dojde k vyhoštění sovětských diplomatů, poradců a vojenských i ekonomických školitelů. Vláda se chystá i k vypovězení hospodářských smluv. Seznam kroků, které situace bude vyžadovat, se rozrůstá. A Fidel zachmuřeně vnímá důsledky svého emotivního rozhodnutí. Pod tíhou situace vybírá z úchytek pruty a chystá se s oddaným Raúlem vyjet člunem na ryby, aby si dopřál krátký relax.

V dalším dějství (po přestávce) ve zvuku odlétá helikoptéra s Raúlem do Havany, Lucia sklízí zbytky společného rybího oběda a pak evokuje smířlivé vzpomínání na „staré dobré časy v horách“. Chvilková intimita však vyústí v hádku o politických kompetencích, Fidel v obraně svého stanoviska cituje z knihy J. P. Sartra. Když Fidel osamí v pracovně, telefonuje prostřednictvím centrály do Sartrova bytu v Paříži. Doma je jen Simona Beauvoire (Sartre je na demonstraci proti invazi). Fidel s ní mluví s něhou a Lucia (neviděna) žárlivě odposlouchává. Nemůže tušit, že comandantův rozhovor s manželkou Sartra je vlastně hořkým loučením se zástupci evropské intelektuální levice. Netuší to ani divák a teprve zpětně smysl telefonátu pochopí.

V posledním dni se Fidel v pracovně haciendy připravuje na ohlášený příjezd televizního štábu. Nervózně snídá, sprchuje se, cvičí, obléká si čistou uniformu. Pak v přímém přenosu před užaslým štábem a ohromenou Lucií schválí invazi jako záchrannou akci. Po skončení přenosu šokovaný štáb mlčky vyklidí prostor, odejdou i vojáci ochranky. Fidel strnule sedí u psacího stolu jako svá vlastní socha. „Probudí“ jej až telefon. Sovětský velvyslanec mu gratuluje ke změně stanoviska. Fidel drsně hovor ukončí a „dovolí si“ emotivní reakci na vlastní jednání, které vnímá jako zradu ideje. Dojatá Lucia jej „mateřsky“ utěšuje: „Udělal jsi to pro národ! To není zrada.“

Název hry evokuje komediální žánr, jde však o psychologické drama.


  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.


Nastavení cookies
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookies podle kategorií, v souladu s vlastními preferencemi. Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookies můžete ovlivnit, jak stránky fungují a jaké služby jsou Vám nabízeny. Více informací o našich zásadách používání souborů cookies

Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a všech funkcí, které nabízí a není možné jejich účel a zpracování odmítnout.

Analytické cookies
Tyto cookies slouží ke zlepšení fungování našeho webu. Umožňují nám rozpoznat a zjistit počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci používají náš web. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým náš web funguje, například tak, že umožňují uživatelům snadno najít to, co hledají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by dokázaly identifikovat Vaši osobu.

Preferenční cookies
Tyto cookies umožňují, aby si náš web zapamatoval preference daného uživatele a mohl se mu přizpůsobit.
Uložit vybrané
Přijmout vše
Odmítnout vše