PAN BIEDERMANN A ŽHÁŘI (Biedermann und die Brandstifter, 1953)

Max Frisch

Překlad: Eva Bezděková
Žánr: tragikomedie
Obsazení: 6 mužů, 3 ženy (a chór)

BIEDERMANN: Chutná vám? (posadí se a dívá se, jak si host dává)
SCHMITZ: Kdo by si byl pomyslel, že to ještě v dnešní době existuje.
BIEDERMANN: Hořčice?
SCHMITZ: Lidskost. Takhle to myslím: že našince prostě nechytnete za límec, pane Biedermanne, a nevyhodíte na ulici, ven do deště! Vidíte, tohle právě potřebujeme, pane Biedermanne, lidskost! (vezme láhev a nalévá si, pije a očividně si lebedí)
BIEDERMANN: Nesmíte si teď myslet, pane Schmitzi, že jsem nelida -

„Naučná hra bez naučení“, jak z ní podtitul hry Pan Biedermann a žháři znamenala v roce 1958 první celosvětový úspěch Maxe Frische na poli dramatiky. Divadelnímu textu předcházela, podobně jako v případě několika her Friedricha Dürrenmatta, rozhlasová hra. Ta měla premiéru v roce 1953. Je znamením dobrého díla a v tomto případě bohužel i nepoučitelnosti lidského pokolení, že od té doby tato satira prakticky nezestárla.

Tragikomedie Pan Biedermann a žháři je příběhem obyčejného a jistě ctihodného pana Biedermanna, muže, který zaměnil toleranci a empatii k problémům druhých za lhostejnost a strach. Podílel se tak na katastrofickém zániku svého města. Díky vtipu, vyhraněnosti názoru a až bolestně přesné analýze je stále vzrušující, ale i zábavné, sledovat Frischův Lehrstück. (Zdroj: web ČRo, říjen 2007, článek)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.