ZVONOKOSY (Clochemerle)

Petr Oliva

Autor hudby: Petr Oliva
Překlad: Jaroslav Zaorálek
Žánr: činohra (se zpěvy)
Obsazení: 12 mužů, 6 žen + úředníci, drbny

Divadelní adaptace klasiky satirické prózy Zvonokosy Gabriela Chevalliera vychází z knížky vydané v nakladatelství Academia, Praha, 2000, překlad Jaroslav Zaorálek. Text záměrně vynechává jakékoli bližší určení místa, kde se děj odehrává. Důvodem je představa a názor, že v nejrůznější podobách se podobné situace, jak je v satirické podobě a s nadsázkou vypráví G. Chevalier, mohou odehrát na kterékoli jiném místě, kdekoli na světě, kde je uplatňován společenský systém, kterému říkáme zastupitelská demokracie. Příběh se odehrává ve vinařském kraji, který však nutně nemusí být ve Francii. K barevnější atmosféře vinařského kraje organicky patří i písničky. Proto je hudba a písničky součástí i této adaptace.

 

Dramatizace Petra Olivy je určena především amatérským divadelním souborům. Nevylučuje to však i zájem profesionálních scén. Není muzikálem. Hudba se uplatňuje jednak jako podkres pod textem pro dokreslení a umocnění atmosféry, dále pak se uplatňuje malá kolekce písniček pro sborový zpěv celého souboru. Pokud v místě realizace je k dispozici schopná kapela, je živá účast hudebníků velkým přínosem. Jinak lze hudební čísla řešit nahrávkou (podklad pro živý zpěv účinkujících).

 

Dramatizace vypráví vývoj situace ve Zvonokosech ve dvanácti charakteristických obrazech, v nichž se v komediální formě a nadsázce prezentují všechny věčně se opakující špatné vlastnosti jak některých prostých občanů (tj. pomluvy a vzájemná názorová nesnášenlivost), především však princip jednání politiků při jejich snaze uspět ve volbách a ve snaze nekompromitovat se při nutnosti řešení problémové situace ve Zvonokosech (- domyslíme si, že tak politici postupují při řešení mnohých situací i dnes, pokud jsou jejich řešení riziková či nepopulární).


Vstupním motivem je absurdní bod volebního programu starosty Pěšinky a následné rozhodnutí postavit v obci, či městečku veřejný záchodek. Reakce na stavbu záchodku je mezi občany rozporná a mezi republikány a katolíky vznikne napětí, které vyústí až v projevy násilí. Situaci je nutno vyřešit. Tento úkol připadne ministru vnitra Luvelákovi, který jej však alibisticky „přehrává“ na své nižší a nižší úředníky, až se celá věc dostane k nejméně významnému z nich - úředníkovi Aloisovi. Ten však představu nadřízených o zásahu vojska či četníků zavrhne a sepíše pro nadřízené návrh řešení, který vyhovuje všem zainteresovaných politikům: navrhne totiž - jak se to přece vždycky dělá - poslat do Zvonokos „nezávislou“ komisi, kterou sestaví sám ministr vnitra. Podle předem připraveného doporučení komise se pak strana republikánů problému zbaví tím, že jeho původce, starostu Pěšinku, povýší a ten se stane díky protekci ministra Luveláka senátorem a odejde tak ze Zvonokos. Na místě starosty jej nahradí jeho ambiciózní tajemník Kulíšek. Ten ve svém opět absurdním volebním programu navrhne zbourání příčiny celé situace, totiž veřejného záchodku v centru obce, ale současně navrhne (- a domyslíme si, že i prosadí) postavit ve Zvonokosech záchodky dva, na dolním a horním konci. Hloupá absurdnost opět vítězí, stejně jako její nositelé.

 

Těchto dvanáct obrazů je spojeno výstupy pana Kronikáře (pro zjednodušení označení jména i funkce splývají). Ten je po celou dobu představení přítomen na scéně, resp. na jedné straně forbíny a v krátkých spojovacích textech, které dílem čte z kroniky, dílem živě divákům vypráví, charakterizuje atmosféru krajiny, Zvonokos, charakterizuje ale i některé postavy, současně však ale posouvá i vývoj děje.

 

 

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA. Hudební partitura bude k dispozici v průběhu září 2015.