KLUCI Z DĚCÁKU

Jan Jurek

Žánr: sociální lyrické drama
Obsazení: 5 mužů, 3 ženy (+ epizodně dva cca osmiletí chlapci)

Příběh dvou čerstvě plnoletých kluků, kteří opustí dětský domov a musí se sami bez pomoci utkat se světem venku. Jirka a Petr vyrostli v dětském domově bok po boku a srostli spolu jako dva pokrevní bratři, kteří si život jeden bez druhého nedovedou představit. Petr je ten dynamický, který se nebojí jít do věcí po hlavě, zatímco Jirka je bázlivější a trochu ve vleku Petra. Přesto se zdá, že se dobře doplňují a že vytvářejí dobře sehranou dvojici, která ustojí úskalí světa za zdmi „domova.“ Najdou si práci na vlakovém nádraží, jsou poskoky pro všechno, nikdo se s nimi nemaže. Petr to docela zvládá, ale Jirka pod tíhou okolností a mj. i díky neustálému „teroru“ přednosty stanice chce pryč. Nejen od Petra, ale rozhodne se opustit i svou dívku Kláru. Táhne ho to za tetou, kterou léta neviděl a u níž strávil pár let před tím, než musel do děcáku po autohavárii jeho rodičů. Zatímco Jirka se tedy vrátí k tetě a najde si práci na poště, kde je spokojený, Petr se nemá kam vrátit. Zůstane na nádraží a podlehne démonu alkoholu. Má jediného přítele – staršího pána Klimta, s nímž se schází v putyce, aby debatovali mj. o tom, co je tíží a s čím si neví rady. Petrovi schází jeho bráška, jak Jirkovi vždycky říkal, ale ten mu vrazil kudlu do zad tím, že od něj odešel. Klimt se Petra snaží přesvědčit, aby svému bráškovi odpustil. Petr se o to snaží, ale alkohol vítězí. Až se jednoho dne Jirka objeví a najde Petra namol v jeho pokoji. Rozhodne se u něj zůstat, dokud se s jeho pomocí a s pomocí Kláry Petr nepostaví zase na nohy. Teprve když je Petr z nejhoršího venku, pokusí se ho Jirka přesvědčit, aby s ním odjel pryč, tam kde je Jirka doma a kde budou moct být zase spolu. „Jako dva kluci, co se toulaj světem a hledají místo, kde se líbí dětem.“ Jejich písnička, jejich song, který si notovali ve chvílích radosti nebo když jim bylo nejhůř. Petr ale návrh brášky odmítne. Cítí, že nadešel čas, kdy si musí jít každý svou cestou. Je to okamžik smíření nejen s nastalou situací, ale i smíření mezi nimi navzájem.  

"Texty Jana Jurka mají dobré tempo, mají postavy, které mohou být pro herce inspirací a nabízejí možnosti prohlubování a rozehrávání (to nebývá samozřejmé), příběhy jsou srozumitelné a často se (podobně jako zobrazovaná témata) vztahují k tomu, co žijeme každý den, po čem se ptáme a s čím se potýkáme. Mají svůj rukopis a svou vlastní poetiku." (Martina Kinská, dramaturgyně Švandova divadla)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.