LÉK

Jiří Tuček

Žánr: monodrama
Obsazení: 1 žena

Lodička jako skořápka ořechu na hladině lidského dění. A v ní jediná bytost – osamělá žena. Stále stejná scéna – téměř prázdná, jediná postava. Avšak prostor je tu plný lidských osudů. A všichni zúčastnění „hrají“ takříkajíc „nadoraz“; neboť všem jde – můžeme tvrdit – o všechno. O lásku, o zdraví, o podobu zbytku života, o pozdní – a tím pádem směšný, básněmi vykřičený sen… Již starší žena, která bydlí v nějakém menším městě kdesi na Ukrajině, komunikuje, vesměs virtuálně, se svou dcerou, jež žije v Čechách – v Praze. Snaží se jí napsat dopis – ale bolestné myšlenky se jí vybavují tak překotně, že je schopna jen jakéhosi obtížně zvládnutého monologu. Dcera by totiž především měla vědět, že její matku opustil manžel; tedy otec té mladé Ukrajinky. Zrazená žena se však nedokáže od svého dlouholetého partnera odloučit.

 

Tato hra je o zvláštní síle prostých lidí. Tato hra je o síle toho základního – co s postupujícím blahobytem odcizeného světa ztrácíme. A tato hra je o síle čistě ženských reakcí. Zraněná bytost, ústřední postava tohoto dramatu, se ze sevření své samoty vymaní překvapivým – avšak, vlastně, tím nejjednodušším  způsobem: solidaritou, soucitem… A nezůstává jen u soucitu. – Ale následuje účinná snaha pomoci.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.