GIOCONDA

Adam Gold

Žánr: činohra
Obsazení: 4 muži, 3 ženy, Návštěvnici galerie.

Dramatická instalace ve čtyřech obrazech. 


V úvodu se objevuje sochařka Iris, která je nucena skrýt svoji pravou identitu, neboť se věnuje zakázané činnosti - tvorbě umění. Vystupuje dále jako Ingrid, služka Ministryně. Ze schůzky Ministryně a Náměstka však vyplyne, že se chystá zatčení umělkyně klíčového významu – Iris. Neustávající křik Ministryniných dětí za scénou, který se Ingrid snaží utišit zakázaným zpěvem, dovede Ministryni k rozhodnutí služku propustit. Ingrid se opět mění v Iris. Před svým odchodem z bytu Ministryně se umělkyně pokouší odnést jedno ze svých uměleckých děl – Giocondu, sochu muže v životní velikosti. Gioconda však ožívá a autorku přesvědčí, aby jej u Ministryně nechala, neboť tam bude mít prostor působit ve prospěch sochařky.

 

V dalším obraze se však Náměstkovi při výslechu Iris, která již byla mezitím dopadena, podaří využít obrazivosti umělkyně, když odhalí několik mučidel v místnosti a barvitě popisuje jejich účinky. Po slibu veřejného prohlášení, že díla Iris nemají smysl, Náměstek Dozorci přizná, že se jednalo pouze o makety mučidel. Te je však popřeno při následné Giocondově vernisáži v prostorách mučírny. Pod tlakem Ministryně je však Gioconda nucen najít pro svoje exponáty jiný než estetický smysl – začne tedy mučidla prodávat Návštěvníkům galerie. Finanční zisk z prodeje uměleckých děl přivede Ministryni k ochotě stále více uvolňovat normy, týkající se tvorby umění. Až Náměstek rozhodne o znovunastolení původních tvrdých opatření, důvodem je bezmezné, nekontrolovatelné šíření estetiky. Sochařku Iris, která k Ministryni přichází, Gioconda přesvědčí, že tomu musí společně zabránit. Je však nutné, aby umělkyni nikdo nepoznal...

 

V posledním obraze proto zdobí Iris tetování po celém těle a zvláštní barva vlasů. Na vernisáž několika děl – Giocondů, kde má být však hlavním uměleckým objektem sama umělkyně, přichází její Matka. Ta své dítě nepozná. Iris nakonec Giocondu zničí, když Matce nepotvrdí její pravou identitu. Následně se Ministryně podvoluje Náměstkovým záměrům a dobrovolně se stává sochou. Zbývá už jen najít Iris, posledního umělce, který se pokouší o volnou tvorbu...

 

Text je formálně rozdělen do čtyř celistvých obrazů, jejichž podstatou jsou absurdní dramatické situace, které jsou zcizovány surreálnými sekvencemi. Hlavní téma hry lze pojmenovat jako vymezení umělce jako vůdčí postavy kultury k perzekucím ze strany systému; tyto perzekuce můžeme chápat různě, od totality ideologie až k vládě kapitálu. V textu lze také nalézt různé citace nebo narážky na jiná umělecká díla.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.