FANTOMIMA

Daniela Fischerová

Obsazení: 4 muži, 1 žena

Hra je textem méně dramaticky sevřeným, předpokládá velký podíl divadelní interpretace. Dala by se charakterizovat jako "rozmluvený" pantomimický scénář pro dva herce a dvě figuríny. Funkci filozofujícího průvodce hrou plní Čtec, Žalobce a Obhájce (zástupci anonymních společenských mechanismů), ti vedou soudní proces s řidičem Oskarem, který srazil na mostě autem operní zpěvačku Annu. Obě figuríny - anka a oskar, které se čas od času zamění s živými herci, slouží lidem k nácviku chování v mezní situaci (záchrana života - anka) nebo simulaci následků tragické nehody (havárie - oskar). Anna je operní zpěvačka za zenitem své slávy, Oskar řidič z povolání. Ona se vyjadřuje afektovanými operními gesty, on je stylizován do podoby klauna. Příběh se odehrává ve "zlomku věčnosti... na mostě mezi životem a smrtí. Je jim dáno zcela na vybranou, chtějí-li přejít tam anebo tam." Postava Čtece zobecňuje význam předváděných událostí v aforistických promluvách. Anna je arogantní sebestřednou bytostí, ale nakonec i poslem lásky a naděje. Oskar nositelem civilizační destrukce a zároveň její obětí. "Čtec: Přijmi svou odpovědnost na všem, co se stalo. Jenom tak v tom najdeš smysl. Jinak odpadneš od díla spásy jako suchý list..." Anna s Oskarem se znovu ocitají na mostě a volí smrt. "Zrno pšeničné, padnouc v zemi, nezemře-li ono samo zůstane. A pakliť umře, mnohý užitek přinese."

Finálový text 1. ročníku soutěže Nadace Alfréda Radoka.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.