Autorské právo v praxi

7.2.2014
Autorské právo v praxi

Stále častější jsou dotazy amatérských divadelníků na současnou situaci v oblasti autorského práva a chráněných děl.


V autorském zákoně v současném znění nejde přitom zdaleka jen o prodloužení ochranné lhůty, ale také o celou řadu drobných i významnějších úprav, které přinášejí jisté zpřísnění „pravidel hry“ převážně ve prospěch autorů. Aby bylo vyhověno požadavkům platné úpravy autorského práva obsažené zejména v hlavním pramenu autorského práva, tedy v zák. č. 121/2000 Sb., v platném znění, je třeba si při výběru díla do repertoáru uvědomit nejeden zásadní fakt.

 

Co je to dílo a kdo je autor
Nejprve je nutno zjistit, zda se jedná o dílo chráněné platným autorským zákonem, tj. o dílo, které je „jedinečným výsledkem tvůrčí duševní činnosti autora“ (skupiny autorů, příp. i úpravců). Autorské právo se přitom vztahuje jak na celé dokončené dílo, tak na jeho jednotlivé vývojové části, včetně názvu a jmen v díle zachycených postav.
Autorské právo se vztahuje i na díla vzniklá tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. K tomu, aby mohlo být dílo takto zpracováno, je potřeba získat souhlas autora díla původního, pokud ovšem nejde o dílo již volné.
Autorem díla je fyzická osoba, která dílo vytvořila, případně, jde-li o dílo souborné, tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala. V případě, že dílo vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, autorské právo přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. O nakládání s dílem rozhodují spoluautoři jednomyslně.
 
Co je obsahem autorského práva
Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně smysly vnímatelné podobě (např. text divadelní hry, kniha, notový záznam apod.).
Autorské právo zahrnuje jednak výlučná práva osobnostní, jednak výlučná práva majetková.
Mezi osobnostní práva patří zejména právo autora rozhodnout o zveřejnění díla a právo osobovat si autorství, (sem patří i právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být autorství uvedeno při zveřejnění díla). Dalším osobnostním právem je právo na nedotknutelnost díla, které zahrnuje zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do díla. Pokud tedy chce někdo upravit cizí autorské dílo, musí k tomu nutně získat autorův souhlas.
K osobnostním právům dále patří právo, aby v případě užívání díla jinou osobou se tak dělo pouze způsobem nesnižujícím hodnotu díla.
Osobnostních práv se autor nemůže vzdát a jsou nepřevoditelná. Ani po autorově smrti si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu. Nadále smí být autorské dílo užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a je třeba vždy uvádět jméno autora v souvislosti s užitím díla.
Základem majetkových práv je právo autora užít své dílo, případně udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (udělit licenci). Majetkových autorských práv jako takových se autor nemůže vzdát a sama o sobě jsou nepřevoditelná. Licenční smlouvou, o které bude pojednáno níže, nabyvatel pouze získává oprávnění k výkonu majetkového práva dílo užít.
Majetková autorská práva jsou, na rozdíl od práv osobnostních, předmětem dědictví. Zdědí-li majetková práva k dílu více dědiců, jsou z právních úkonů týkajících se díla oprávněni a povinni všichni společně a nerozdílně.
Majetková autorská práva obecně trvají, pokud zákon nestanoví jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. U děl spoluautorů se počítá doba trvání ochrany od smrti spoluautora, který ostatní přežil. Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání, (tou totiž nemusí být jen smrt autora, ale také např. první oprávněné vydání anonymního či pseudonymního díla).
 
Užití díla
Obsah práva dílo užít tvoří následující způsoby užití: rozmnožování díla; rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla; pronájem, půjčování nebo vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla a sdělování díla veřejnosti. Mezi způsoby užití díla sdělováním veřejnosti patří zejména: provozování díla živě (tj. divadelní provozování) nebo ze záznamu a přenos provozování díla; vysílání díla rozhlasem nebo televizí; přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla; provozování rozhlasového nebo televizního díla a další způsoby užití díla v nehmotné podobě.
Jak bylo uvedeno výše, autor má výlučné právo udělit smlouvou jiné osobě oprávnění k užití díla. Zákon však stanoví některé případy, kdy lze dílo užít i bez autorova svolení. Jde o případy tzv. volného užití díla pro osobní potřebu a o tzv. bezúplatné zákonné licence (např. školní představení, občanské a náboženské obřady, některé nevýdělečné akce apod.). V podobných případech je však nejlepší vyžádat si právní radu, protože ustanovení zákona týkající se omezení autorských práv je nutno vykládat vždy zcela přesně.
 
Licenční smlouva
Podle současné právní úpravy autor uděluje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít na základě licenční smlouvy. Touto smlouvou autor uděluje nabyvateli oprávnění k jednotlivým nebo ke všem (ke dni uzavření smlouvy známým) způsobům užití díla, a to v rozsahu buď omezeném nebo neomezeném. Nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi za dané užití odměnu. Výše odměny musí být ve smlouvě dohodnuta, nebo musí být alespoň stanoven způsob jejího určení.
Z pohledu nabyvatele je důležité, aby získal oprávnění k užití ke všem složkám díla. Přesněji řečeno, některá díla sestávají z více spojených částí. Na příklad, při provozování scénického díla může docházet k užití jednak divadelní hry jako takové, její případné úpravy, jejího překladu, scénické hudby, výtvarných dekorací a pod. Všechny tyto části mají své autory (samozřejmě to může být i jedna osoba), a proto je potřeba získat ode všech souhlas k užití jejich díla na základě náležité licenční smlouvy.
Souhlas uděluje autor buď sám nebo prostřednictvím jiné osoby, která autora ve věci udělování patřičného souhlasu zastupuje na základě plné moci či smlouvy o zastupování. V těchto případech právě funguje jako prostředník DILIA.
Licence může být poskytnuta jako výhradní nebo nevýhradní. Autor také může udělit licenci buď omezeně na jednotlivý způsob či jednotlivé způsoby užití nebo licenci neomezenou – ke všem způsobům užití. Rozdíly vyplývající z těchto rozdělení vám na požádání vysvětlí divadelní oddělení DILIA.
Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout zcela nebo zčásti třetí osobě, jde o tzv. podlicenci. Taková možnost však musí být sjednána mezi autorem a původním nabyvatelem v jimi uzavřené licenční smlouvě.
Postoupit licenci, to znamená převést celou licenci jako takovou na třetí osobu, může původní nabyvatel pouze s písemným souhlasem autora.
Pokud jde o zánik licence, při zániku právnické osoby jako nabyvatele přecházejí práva a povinnosti z licenční smlouvy na jejího právního nástupce, pokud takový přechod licenční smlouva nevylučuje. Je-li nabyvatelem fyzická osoba, přecházejí v případě její smrti práva a povinnosti z licenční smlouvy na dědice, ovšem jen pokud to daná licenční smlouva připouští.
V případě jakýchkoli nejasností v souvislosti s užíváním autorských děl nebo při výkladu příslušných právních předpisů se obraťte na právní oddělení DILIA.
 
Z výše uvedeného je jasné, že pro komplexnost a složitost této problematiky je pro drtivou většinu amatérských spolků výhodné svěřit veškeré získávání licencí pro užití děl do rukou agentury DILIA. Ta zajistí licence k užití děl jak tuzemských tak zahraničních autorů, ošetří práva autorů hudby (a? už použité z nahrávek či z not), zajistí souhlas autorů k překladu či jiné úpravě díla aj.
Rozhodování při výběru konkrétního titulu se tedy nemůže zúžit jen na zjištění, zda je autor hry „volný“ či nikoli – k dílu často váží práva i dalších autorů (překlad, úprava, dramatizace, hudba aj.).