„Pak jsem uslyšela tu nejkrásnější hudbu na zemi a mé tělo se vzneslo. Chtěla jsem křičet, že nejsem mrtvá, ale byla jsem unášena pryč, daleko. A náhle jsem si uvědomila, že jsem Někdo, že mohu udělat Něco. Že mohu být krásná, milá, bohatá, hezky vonět. Že celý svět mi leží u nohou. Že mohu být tím, čím CHCI. – Pak to skončilo. A já jsem byla zpátky v tom pokoji. Otevřela jsem oči a pomalu se očima dotýkala věcí kolem mě. Řekla jsem si, že jednou budu mít sílu říci DOST. Že už mě nikdo nebude ponižovat a dělat si se mou, co chce. Budu tvrdě pracovat a budu to JÁ, kdo bude nahoře a na koho se už nikdy nikdo nepodívá směrem dolů.“
Martha se narodila v Dublinu ve slumu jako nemanželské dítě teprve „náctileté“ matce a od samého zrození musela být bojovník. Nic jiného ji nezbývalo. Její matka střídala partnery a rodila jedno dítě za druhým. Žili z ruky do úst, v zimě v otrhaných šatech a nuceni žebrat o jídlo. Když se zdálo, že už Marthu a její sourozence nic horšího nemůže potkat, jejich matka potkala muže jménem Jackser.

Přes veškeré strádání a otřesné zážitky, vypráví Martha svůj příběh bez pocitu trpkosti. Jen tu a tam lze vytušit - jemným způsobe podanou – obžalobu katolické církve, která autorku stále tlačí jako noční můra. Martha nikdy nepřestala věřit v sebe sama a právo na důstojný život. Její hlas bude ve vás odeznívat dlouho.