DEFENDER

Tereza Březinová

Obsazení: 1 muž, 1 žena

I: Víš, co jedí piloti?

S: Mám tu jenom brambory…

I: To, co normální lidi.

S: Mraky prej někdy chutnaj jako cukrová vata. Ty bílý… co vypadaj jako šlehačka. Člověk by čekal, že budou chutnat jako šlehačka, ale chutnaj jako cukrová vata. Škoda, že si z letadla nemůžeš nabrat trochu do hrníčku.

I: Vojenský piloti teda asi žerou ty armádní hnusy.

S: Nebo takhle jenom na lžičku, vytáhneš ji z kabiny a namotáš…

I: I když vono co si uvaříš, to sežereš.

S: Mám tu jenom brambory…

 

Horský srub, hlasy probouzejících se ptáků a zamrzlá voda. On, Ignác, působí jako starší rázný hrubián. Ona, Stella, jako zasněná éterická bytost. Vypadají jako milenecký pár, který se jen v nepříznivou roční dobu rozhodl strávit nějaký čas v horském srubu. Ale věci na balení se kupí, auto nejede a Ignác ztrácí sílu. Postupně se ukáže, že mezi těma dvěma není zas tak normální vztah. Že je to možná celé naruby, že je to možná celé jen předstírání a hra.

 

Tragikomedie o dvou dějstvích, která ukazuje, jak těžké je komunikovat a doopravdy vnímat toho druhého. Jak těžká je snaha pomoci a pomoc také přijímat. Jak těžké je vyrovnat se s blížícím se koncem, zvlášť když do toho vstoupí láska.

Hra získala čestné uznání při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.