Z PRACHU HVĚZD

Lenka Lagronová

Obsazení: 1 muž, 4 ženy

Tři dcery žijí spolu s matkou v opuštěném domě. Táňa a Dáša vzpomínají na společnou bývalou lásku, muže, s nímž je pojilo spíše velmi intenzivní přátelství, které nikdy nepřerostlo v milenecký vztah a s jehož smrtí se přesto (nebo právě proto) nedokážou srovnat. Nejmladší a lehce zaostalá Kája zase stále „vysílá“ baterkou a tranzistorovým radiem signály mimozemšťanům, což je „odkaz“ jejich otce, který jim o dobývání vesmíru vyprávěl. Jediná „rozumná“ je tak v rodině Matka, za jejímž tvrdým pragmatismem a věcností lze ale snadno tušit stejnou opuštěnost a touhu po lásce a naději, jako u jejích dcer. Závěrečné „vesmírné divadlo“, tedy zjevení se mnoha nebeských úkazů najednou, může nabízet pocit šťastného konce, tedy odpovědi na volání sester, nicméně vše zůstává otevřené. 

Hra získala druhé místo v soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2010.

  Text v elektronické podobě jek dispozici v DILIA.