ČAROVÁNÍ (SORTILÈGES, 2010)

Caya Makhélé

Překlad: Jana Podhorská
Žánr: činohra
Obsazení: 2 muži, 2 ženy

Ondina žije s rodiči na břehu jezera, ale skutečným domovem jí je voda. Veškerý čas tráví u jezera nebo venku v dešti. Její podivné chování a zlomyslná povaha se stávají zdrojem rodinných konfliktů. V návalech vzteku si Ondina nepřeje nic jiného, než aby rodiče nadobro zmizeli z jejího života. Despotický otec klade její špatnou výchovu za vinu své ženě, kterou navíc nenávidí kvůli jejímu věčnému mládí. Vysloví proto přání zbavit se Ondiny a nechat zestárnout její matku, která až dosud stále neztratila nic ze svého půvabu navzdory bití a týrání. Matka se zhlíží ve své dceři, touží být jenom s ní a odjet někam daleko.
   Během jedné z rodinných hádek vypukne bouře a krátce nato se ve dveřích objeví cizinec v tmavém kabátě a s kloboukem zakrývajícím tvář. Představí se jako ten, kdo přišel vykonat jejich přání. Reakce na jeho příchod u každého z členů rodiny znovu akcentuje vnitřní charakter postav: Ondina ho pokládá za svého kamaráda Antonina, se kterým byla domluvená, že postraší rodiče; otec zaujme nepřátelský a krajně pravicový postoj vůči cizincům obecně, ale zároveň doufá, že je to snoubenec jeho dcery, který si ji odvede pryč; servilní matce pak leží nejvíce na srdci jeho pohodlí a konvenčně vhodné přijetí ze strany rodiny, přičemž sama touží po svobodě a zakrytí známek týrání na svém těle. Neznámý muž zůstává postupně o samotě s každým z nich a prezentuje se jako ztělesnění neodvolatelného vykonavatele jejich přání. Každé slovo v sobě totiž nese magickou moc, kterou tak disponují i přání, která vlastně ve skutečnosti nechceme, aby se vyplnila. Muž nakonec slíbí, že se vrátí po roce, aby se přesvědčil, jakým způsobem se změnil život rodiny a zda každý nalezl tu správnou cestu bez toho, aby škodil druhým. Po jeho odchodu se schyluje k dalšímu konfliktu, kterému však kouzlem zabrání matka povzbuzená cizincovými slovy. Vzápětí se rozhodne říct Ondině pravdu. Ondina totiž není jejich skutečnou dcerou, neboť ji matka nalezla po bouřce v proutěném košíku před domem. Už roky předtím vzývala nejrůznější božstva a prosila o dítě. Ondina však není odloženým dítětem, ale tím, které bylo darováno lidem. Čím více lásky matka dávala své dceři, tím více mládla. Ondina si uvědomí, že matka snášela otcovy rány jen kvůli ní. Všichni tři očekávají nový příchod cizince – matka s dcerou radostně a umíněný otec se zbraní v ruce. Kouzlo však způsobí, že jakýkoli útok se otci vrátí zpět. Začne bouřka, dá se do deště, cizinec je očekáván každou chvílí. Otec náhle vystřelí. Zavládne tma a ticho, poté je slyšet melodie z Rusalky.      

Samotný příběh rovněž dokresluje nespočet aluzí, ať už těch literárních (Ondine od Jeana Giraudoux) nebo neliterárních (2. světová válka, genocida ve Rwandě, destruktivní vliv člověka na přírodu). Českému publiku bude zajisté důvěrně blízká i hudba z opery Rusalka od Antonína Dvořáka, která v tomto příběhu dostává překvapivě současnou rezonanci. Známý příběh i postava vodní víly Ondiny reflektují dnešní svět mladého člověka, který stojí proti konvenční společnosti.

Hra „SORTILÈGES“ byla dopsána v lednu 2010 v Praze a svědčí o blízkém vztahu autora k české kultuře.
         

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.