NOC

Andrzej Stasiuk

Překlad: Irena Lexová
Obsazení: 2 muži, (dále libovolný počet lékařů), ženský a mužský chór

           Poněkud neobvyklý tvar divadelní hry, v níž autor ponechává naprostou volnost inscenátorům. Hra se podobá seanci a je možno ji vnímat jako nějaké scénické, divadelní oratorium. Podle autora by v každém případě mělo jít o divadelní podívanou.

Děj hry, přestože se v ní velice často cituje minulost, zejména události z doby 2. světové války, se odehrává v současnosti. Je zde nastíněna mentalita Poláků, Rusů a Němců. Hlavními postavami jsou Zloděj aut (Polák) a Klenotník – vrah (Němec). Zloděj aut je dopaden při krádeži briliantů a Klenotníkem, který za každou cenu chrání svůj majetek, je zabit. Jeho srdce má posloužit jako transplantát člověku ze západní Evropy. Ten to ovšem odmítá, poněvadž se bojí, že s přijetím srdce člověka z Východu přebere na sebe i jeho problémy, jinak tedy „problémy slovanské duše“. Duše obou hrdinů (anebo jejich „oživlá“ těla?- jde přece o seanci) se v závěru setkávají a vedou přátelský dialog, plný  vzájemného porozumění, oproštěný od vší xenofobie.

Stasiukova Noc pojednává o konfrontaci mezi minulostí a současností. Zahrnuje kritiku stereotypního jednání lidí a jejich vnímání rozdílu mezi kulturami Východu a Západu. Hra o tom, jak na sebe tyto kultury a duchovnost spíše narážejí; ale taky hra o potřebě tolerance. Hra byla napsána pro divadlo Schauspielhaus v Düsseldorfu, kde měla i svou světovou premiéru (2005), o rok později v Krakově v divadle Teatr Stary.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.