PORUCHA (Die Verstörung, 2006)

Falk Richter

Překlad: Martina Černá
Žánr: komedie
Obsazení: 7 mužů, 5 žen, 1 chlapec, kompars

Komedie Porucha patří zatím mezi poslední hry německého dramatika a režiséra Falka Richtera a lze ji bez nadsázky označit za „zlou“ vánoční pohádku. Nejrůznější ztroskotanci od divadelního režiséra, přes rozvedené rodiče, zmatenou starou ženu, zapomenuté děti až po homosexuály hledající trochu lidského tepla prostřednictvím štědrovečerního chatu se zde pokoušejí společně oslavit tento tradičně rodinný svátek. Jenže když už trapné a vyprázdněné rituály nefungují ani v „normálních“ rodinách, jak by je mohly naplnit novodobé „patchworkové“, náhodně uskupené lidské smečky.
    Jak titul napovídá, ve hře se uděje celá řada poruch, a to od těch mentálních („depresivní, mentálně narušení lidé zpívají vánoční koledy“), přes technické (nefunkční topná tělesa a hluk způsobený autonehodami odehrávajícími se nepřetržitě za scénou), až po ty mezilidské (opuštěné dítě na letišti a rodiče hádající se přes telefon, kdo ho vyzvedne; hádka dcery s otcovou milenkou během štědrovečerní večeře; narušený vztah psychiatra s jeho pacientem; rozchod dvou homosexuálních partnerů a schůzka se sexuálním robotem Gayromeem...). To vše ale zdaleka nevyvolává pocit deprese nad bezútěšností současného světa. Velkou devizou Richterovy dramatiky je totiž černý humor a absurdní, až brutální ironie. Přestože autor ve své hře rozvíjí poměrně apokalyptickou vizi vánoční noci, nabízí i špetku naděje, kterou od času vánočního obvykle očekáváme: „a tak láska přece přijde na Zem, ale jen tak napůl a… nic to neznamená.“ Střípky příběhů jednotlivých postav se nakonec složí v groteskní slavnosti na rajském místě, „Klinice snů“. V tomto novodobém Betlémě jsou alespoň na tuto sváteční noc pomocí narkotik a čtyřicetistupňového mrazu všichni na chvilku uchlácholeni a vrženi do stavu slastné otupělosti vůči vlastnímu zpackanému životu. 
    Hra Porucha byla uvedena v prosinci 2005 v autorově rezidentním divadle, berlínské Schaubühne am Lehniner Platz. Autor ji psal skutečně speciálně pro předvánoční program tohoto divadla, ovšem namísto mechanického opakování univerzálně harmonických klišé v ní pracuje s aktuálním neradostným naladěním německé společnosti způsobeným nezaměstnaností a „poruchami“ v sociálním systému.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.