KOCOUŘÍ STRATEGIE (La Tattica del Gatto, 2003)

Giovanni Clementi

Překlad: Nepřeloženo
Žánr: komedie
Obsazení: 5 mužů, 2 ženy

Hra Kocourova strategie Giovanniho Clementiho názorně dokazuje, že italský autor se nemůže vyhnout tematice fotbalu. Na sportovním fanatismu je založen příběh pětice postav, který se odehrává ve fotbalových šatnách, na pláži a v přímořské restauraci.
    Při tréninku fotbalového dorostu dojde k dojemnému setkání: po 30 letech vyhledá na stadionu trenéra a čilého šedesátníka Valentina jeho o 7 let mladší bývalý kolega Ettore. Jak se dá očekávat, dojde na líčení životních peripetií obou „nejlepších kamarádů“ z dob jejich odloučení, ale i na vzpomínky na sladké doby mládí. Výjevy z dávných časů s analogicky mladšími postavami Valentina a Ettora se v průběhu hry kontinuálně prolínají s událostmi probíhajícími v přítomnosti. A protože v životě není nikdy nic černobílé, vycházejí najevo zvláštní okolnosti vztahu mezi oběma muži. Zdálo by se, že se jazýčky vah převrátily: v mládí byl úspěšný brankář Valentino s hvězdnou kariérou a přezdívkou „Kocour“ velkým vzorem pro méně talentovaného a mladšího Ettora. Byl to Valentino, kdo ho uváděl do života, půjčoval mu auto a oblečení a pomáhal mu v jeho milostných dobrodružstvích. Dnes je naopak Ettore majitelem prosperující firmy a otcem zdatného syna, zatímco Valentino pobírá skromný důchod a samotu mu zpříjemňuje trénování mládeže. Všechno je ovšem ještě o něco složitější.
    Mezi nerozlučné přátele kdysi osudově vstoupila barová zpěvačka Carla. Byl to Ettore, kdo s ní začal chodit, ale Valentino mu jeho vážně míněný vztah kvůli výsledkům na hřišti vymlouval. Co může způsobit láska, jíž pohrdal, však Valentino má poznat také. Když Ettore přestoupí do provinčního klubu, propadá této ženě natolik, že přistoupí i na nefunkční manželství naplněné Carlinou nenávistí a alkoholismem. Tento stín ve vztahu Ettora a Valentina ovšem plodí další temné okolnosti. Carlina dcera Luna, na kterou se Valentino po ukončení kariéra způsobeném úrazem plně upnul, je ve skutečnosti Ettorovým potomkem. Jako by to Valentino tušil, zmocňuje se Ettorova syna Michela a nejenže se stává jeho trenérem, ale provdá za něj i Lunu. V posledním obraze malý Valentino, potomek Michela a Luny, nachází v písku ztracený snubní prsten svého otce. Snad právě on dokáže vnést do tohoto společenství světlo naděje na konečný smír.
    Hra byla uvedena v roce 2003 v rakouském Grazu, kde získala cenu „Vicini Sconosciuti“.

  Text v originále je k dispozici v DILIA. Překlad můžeme zprostředkovat.