PENZION SCHÖLLER

Carl Laufs

Překlad: Vladimír Tomeš
Obsazení: 9 mužů, 6 žen
Dekorace: kavárna, salon v penzionu, pokoj

Starý mládenec, pan Klapproth, bydlí na venkově se svou ovdovělou sestrou a jejími dvěma dcerami, rád však zajíždí do velkoměsta, aby se mohl pochlubit kroužku přátel svými zážitky. Synovci Alfredovi je ochoten půjčit peníze do obchodu, jestliže mu umožní splnit dávné přání účastnit se jednoho z večírků v ústavu pro duševně choré, o nichž slyšel mnoho povídat. Alfréd si neví rady, z tísně mu vypomůže přítel malíř, který mu navrhne, aby strýčka zavedl do rodinného penzionu Schöller a namluvil mu, že jde o blázinec, což nebude těžké, neboť „obyvatelé jsou beztak samí cvoci. Copak není ostatně těžké rozeznat i v každodenním životě, kdo je blázen a kdo ne?“
Návštěva se uskuteční, vzniknou četné zápletky mezi obyvateli penzionu a panem Klapprothem, který je považuje za skutečné blázny a všem něco slíbí, aby je „nedráždil“. Je mezi nimi vášnivý cestovatel, kterému Klapproth slíbí, že s ním pojede do Afriky, příběhů chtivá spisovatelka, které napovídá nesmysly o svém původu, mrzutý major, s nímž se má bít, švagrová majitele penzionu, která ho chce oženit se svou dcerou a mladý adept herectví, který si šlape ne jazyk. Taškařice pokračuje druhý den u něho v domě, kam se za ním údajní blázni sjíždějí, aby jim splnil slíbené a Klapproch jednoho po druhém zavírá do pokojů, až vše vyřeší majitel penzionu, pro kterého Klapproch narychlo poslal, aby si přijel pro své „svěřence“. Fraška navíc končí zasnoubením dvou mladých párů, kterým bláznivé události dopomohly k seznámení.

  Text je k dispozici v DILIA.