BEZKYSLÍKATÍ – JEDNOAKTOVKY (Beztlenowce – Jednoaktówki)

Ingmar Villqist

Překlad: Pavel Peč
Žánr: činohra (cyklus šesti jednoaktovek pro 2-4 osoby)

Lze inscenovat v libovolném pořadí s výjimkou titulu Lemuři: autor požaduje, aby byla tato hra uváděna vždy jako poslední (viz Autorská poznámka v úvodu titulní hry).Severská kultura (zejména poezie, drama a film), společně s reáliemi spojenými se skandinávským prostředím, jsou pro Villqistovu dramatiku stálou inspirací; dokladem toho je i volba uměleckého pseudonymu polského autora nebo výběr prostředí a atributů scény.

Kostka sádla se sušeným ovocem (Kostka smalcu z bakaliami)
Osoby: 2 ženy
Hra je dialogem mezi postavami mladší (První) ženy a o něco starší (Druhé) ženy, jež spojuje přetrvávající milenecké pouto a ne zcela vyjasněná minulost. Druhá vyčítá První, že se vdala a stala se matkou i přesto, že vztah obou žen předcházel studentské lásce s pozdějším manželem té První. Stejně jako v ostatních jednoaktovkách cyklu Bezkyslíkatí i zde se autor zaměřil na intimní popis konkrétního, jistým způsobem pokřiveného lidského vztahu bez zbytečného moralizování nebo autorského komentáře. Pojmenování postav zdůrazňuje obecnou, až existenciální rovinu popisované situace. Styl dlouhého dialogu s překvapivou dějovou pointou, díky níž divák zjiš?uje, že První je upoutána na invalidní vozík, je charakterizován častými zámlkami a použitím emocionálních výrazů.

Bezkyslíkatí (Beztlenowce)
Osoby: 2 muži, 1 žena
Drama dvou gayů, kteří ve společné domácnosti vychovávají osvojené půlroční nemluvně. Během jedné noci se ukáže, že jednoho z partnerů (Jeho I) se chystá navštívit šestnáctiletá dcera Karla z dávného manželství. Dialog vrcholí výčitkami, jimiž On II zasypává svůj protějšek, který se podle něj nedokáže odstřihnout od své minulosti – „prehistorie“. On I totiž navíc po léta tajně zajiš?oval svého dalšího milence v léčebně pro nakažené virem HIV, kde nemocný nakonec i zemřel. On II sarkasticky naráží na to, že přítel jeho partnera byl pohlcen anaerobními bakteriemi, stafylokoky a streptokoky, tedy oněmi titulními „bezkyslíkatými“ organismy. V závěrečné scéně s Karlou, která po nedorozumění s matkou odchází z domova k homosexuální dvojici, dochází ke smíření mezi oběma partnery i mladou dívkou.

Fantom (Fantom)
Osoby: 2 muži, 2 ženy
Tato jednoaktovka se odehrává v plážovém domku na mořském pobřeží nedaleko fiktivního letoviska Ellmit. Podivný vztah mezi staršími partnery, kdy žena s mužem jedná jako matka s dítětem, se v následujících scénách rozvíjí v konfrontaci s mystickou postavou doktora Gerdmanna (ten se objevuje i v dalších Villqistových hrách) a s jeho mladičkou, nevinnou milenkou, která se jmenuje prostě Dívka. Komorní drama, jež mnohdy zabíhá až k absurdním motivům (např. při popisu setkání starší dvojice se skupinou chovanců ústavu pro choromyslné), často přerušují vnější vlivy, jako je šumění moře a křik ptáků, stejně jako nafukovací míč, který do interiéru domku přilétá z pláže a rámuje děj celé hry.

Bez názvu (Ohne Titel) – Bez tytułu (Ohne Titel)
Osoby: 2 muži, 1 žena
Hra řeší vztah smrtelně nemocného Jerga (je v kritické fázi AIDS), k jeho rodičům. Matka, která Jerga po dlouhém odloučení poprvé navštěvuje v odosobněném prostředí garsoniéry ve velkoměstském mrakodrapu, je šokována synovým vzezřením a nemohoucností. Chce se jí plakat, dobře ví, že se blíží konec, ze všech sil se však snaží, aby před umírajícím Jergem nedala nic najevo. V okamžicích, kdy se Jerg nakrátko fyzicky vzchopí, líčí matce své zážitky z léčebny pro smrtelně nemocné, kde se ho ujal jeden z lékařů, doktor Gerdmann. Zjistíme, že Jerg pochází z Ellmitu, místa známého jako dějiště hry Fantom, které však pro něj bylo spíše vězením než domovem a z něhož musel utéct. V závěru jednoaktovky se zjevuje postava Pánaboha, metaforické zosobnění Jergova otce, který jej přichází před smrtí ukonejšit a smířit s nepříliš povedeným životem. Hra končí ukolébavkou, kterou zpívá matka Jergovi. Ten se navrací do dětských let a proměňuje se v usínající nemluvně.

Zinková běloba (Zinkweiss) – Cynkweiss (Biel cynkowa)
Osoby: 1 muž, 1 žena
Děj jednoaktovky je situován do maličké garsoniéry, které dominuje bílý odstín: od nábytku až po obrovské krabice na podlaze září vše bělobou. Mladá dívka Karla se ve spěchu připravuje na svůj svatební den, což stvrzují neustálé telefonáty s jejím snoubencem Jergem. Do této hektické atmosféry přichází starý Muž, postupně zjiš?ujeme, že se jedná o Karlina otce. Karla přísně zakazuje otrhanému a špinavému Muži mluvit, ten ze sebe ze strachu nevydá ani hlásku. Karla mu přikazuje, aby se oblékl do exkluzivního obleku, který mu obstarala, a aby počkal, až se upraví. Stále mu zakazuje mluvit. V závěru zjiš?ujeme, že otec byl mimořádně propuštěn z vězení, kde si odpykává trest za sexuální zneužívání Karly v dětství. Karla, viditelně rozrušená, scénu ze vzpomínek rekonstruuje. Muž ze sebe v závěru vyloudí mohutný řev a pokusí se o sebevraždu. Karla však jeho pokus překazí a společně se vydávají vstříc svatebnímu obřadu.

Lemuři (Lemury)
Osoby: 1 muž, 1 žena
Svatební pár, Jerg a Karla, jsou v krátké jednoaktovce Lemuři, sloužící jako epilog k cyklu Bezkyslíkatí, celou dobu na scéně osamoceni, drží se za ruce. Jsou oblečeni do bílých svatebních šatů a mají působit jako duchové, podobní lemurům, duším zemřelých ve starořímské mytologii. V místy fantaskním, ale i komickém dialogu Jerg popisuje Karle svatbu, vytvořenou ve vlastních představách. Nadreálnost atmosféry završuje hlasitá hudba valčíku, která uzavírá hru i celý cyklus jednoaktovek.

  Text je k dispozici v DILIA.