JITRO KOUZELNÍKŮ

Roman Sikora

Žánr: Tragická fraška
Obsazení: velké množství postav

Stále mladý a rozhněvaný dramatik Roman Sikora - drže se Dürrenmattova hesla o historicky znemožněném žánru tragédie - napsal v loňském roce svou další tragickou frašku. A podobně jako v těch předchozích se v ní opět zaměřuje na politická témata. S ironií sobě vlastní v úvodním slově děkuje za inspiraci celému panoramatu současných politických ikon od českých politiků přes Usámu bin Ládina až po George Bushe Jr., aby posléze pro svou kritiku současného společenského, mocenského a politického systému použil model, který známe již z jeho hry Smetení Antigony. Tentokrát ovšem Sikora nečerpal z antické látky, ale aktuální stav světa zobrazuje skrze Shakespearovu tragédii z nejtemnějších: Macbetha. Zatímco Shakespearovým postavám ponechává jejich původní jména a víceméně se drží příběhové linie, jak ji dle Holinshedovy kroniky načrtl již alžbětinský dramatik, prodělává zásadní změnu samotné dějiště hry. Vše se odehrává ve smyšlené zemi Natal, která slouží jako jakýsi postmoderně převrácený model renesanční utopie: ostrov kdesi v tropech topící se v bídě a zaostalosti obyvatelstva a zmítaný zápasy lokálních uzurpátorů moci. Původní rytířská Británie se zde mění v chladného koloniálního spekulanta, který prostřednictvím svých misionářů a vyslanců využívá politickou nestabilitu Natalu ve svůj prospěch. Sikora zde tak píše podobenství snadno aplikovatelné na aktuální válečné konflikty a roli světových velmocí v nich. Macbeth je sice s pomocí britské intervence nakonec zneškodněn, ovšem těžko říci, na které straně vlastně stojí zlo a zločinci. Závěrečná replika těhotné Paní Makbethové Bude válečník," tento spor nerozhoduje, zato slibuje pomstu. „Vymknuta z kloubů doba šílí“, jako by říkal autorův varovný hlas, když na konci hry nechá tropy zapadnout sněhem."

  Text je k dispozici v DILIA.