CALIGULA – RUDOHLAVÝ DRAK

Miroslav Bambušek

Obsazení: 7 mužů, 2 ženy

V Bosně a Hercegovině končí válka a Caligula je vůdce, který nese odpovědnost za vše, co způsobila, za zabíjení „cizích i vlastních synů“. Chystá se na něho atentát, on o něm ví a čeká v kruhu svých nejbližších na smrt. V Caligulovi jde o jistou studii pádu velké autority, o studii stavu, kdy se vrah potká se svým obrazem. Jak se blíží čas atentátu, začne Caligula postupně všechny přítomné v úkrytu likvidovat. Je přesvědčen, že musejí zemřít pouze jeho rukou, že nikdo jiný na to nemůže mít právo. Náš hrdina ví, že on bude existovat jen tak dlouho, dokud ho budou lidé chtít - tedy věčně.
Caligula je výsostně politickou hrou - součástí inscenace je i ilegální propaganda prostřednictvím TV kanálu. Právě média mají ve hře důležitou úlohu, i když jsou zde v jistém smyslu karikována a zesměšněna. Figurují zde jako poslové „jen těch špatných“ zpráv, o které nikdo nestojí…vše se jaksi děje mimo ně a pro ně příliš pozdě nebo příliš brzy. Média jsou zde ukázána jako parazitující a pokřivená zrcadla opřená kdesi v přítmí. Podstatnou složkou hry je samotná reflexe vztahu mezi Východem a Západem. Reflexe skutečnosti násilí jako praktického nástroje k udržování moci. Reflexe bohapustého populismu. Reflexe skutečnosti, že postavy, jako je třeba tento Caligula, určitá společenství v určité chvíli potřebují. Existují dokonce prostředí, kde se tyrani periodicky vracejí, protože svět je přece potřebuje.

  Text je k dispozici v DILIA.