ANTILOPA (Antilopa)

Lenka Lagronová

Obsazení: 1 muž, 2 ženy

Hra obsahuje sled vizí, divokých obrazů a snových asociací. Příznačná je práce s jazykem, který je stejně divoký jako celá Antilopa: plný neologismů, symbolů a opakujících se motivů. Přestože je hra psána prózou, má silný básnický potenciál. Postavy jakoby stály osamoceny jen se svými vášněmi ve vyprázdněném světě.
  Na počátku se ocitáme v jakémsi symbolickém pokoji s bílými stěnami, kde se rozvíjí noční dialog mezi Cílou a její Matkou – opakuje se zde motiv smrti, dospívání, fyzické touhy, touhy po svobodě, ale i po lásce a něze. Vztah mezi Cílou a Matkou se odhaluje v různých podobách - v lásce i sobectví, starostlivé něze i snaze se odpoutat a dospět.
  Potom se za prosklenými dveřmi objevuje Sebastian, který žádá o nocleh. Cíla, toužící po muži, uzavře Matku do skříně – lituje toho, touží být zase nevinná, ale čas nelze zastavit. Cíla Sebastiana svádí, chce plodit a dávat se, on je však zcela vyčerpaný a vztah odmítá. Nakonec Matka naposledy probuzena k životu odchází a v pokoji zůstává jen Cíla a Sebastian, kteří se teď konečně spolu pokusí „pustit Antilopu“.

  Text je k dispozici v DILIA.