Pařízek, Dušan Robert

 

*1941

Režisér, herec, dramatik a překladatel Dušan R. Pařízek zahájil svou divadelní dráhu v roce 1961 jako člen souboru „Divadlo pantomim“ prof. Jiřiny Ryšánkové (JAMU); 1963-1966 jako herec v brněnském divadle Radost a Divadle mladých. V roce 1966 následovalo angažmá v Národním divadle v Brně, kde působil jako autor, herec a umělecký šéf experimentálního souboru „Pantomima státního divadla v Brně“ do roku 1970. Za hry „Proměny“, „Příběh pouze pro všechny“ (premiéra 05.10.1968 ND Brno) a „Bludiště“ (premiéra 09.06.1969 ND Brno) obdržel cenu nově založeného Svazu československých spisovatelů a dramatiků (1968) ve výši 30.000,-Kč. Soubor se s představením „Proměny“ zúčastnil evropských divadelních festivalů v Anglii, Belgii a Švýcarsku. 1968 podepsal a inicioval ve Státním divadle Brno podpisovou akci manifestu 2000 slov. Po odchodu do Exilu se jeho práce začaly objevovat v zahraničí na scénách v Nizozemí, Belgii, Rakousku, Švýcarsku a Německu (m.j. Theaterfestival Ruhrfestspiele Recklinghausen, Theaterfestival Spectrum Villach, Carroussel Amsterdam, Schauspielhaus Zürich, Staatstheater Stuttgart, Oper Karlsruhe, Staatstheater a Residenztheater München, Staatstheater am Gärtnerplatz München, Schauspielhaus Hamburk, Schauspielhaus Duesseldorf, Stadttheater Dortmund, Brahmsaal des Musikvereines Wien, Mozarteum Salzburg, Schauspielhaus Graz, Landestheater Tübingen, Schauspielhaus a Oper Frankfurt, Nationaltheater Mannheim). V sedmdesátých a osmdesátých letech vystupoval s autorskými inscenacemi (m.j. „Kat“, „Příběhy všedního dne“, „Metamorfózy“, „In memoriam Paridis“, „Divertimento“, „Když spadne maska“ – se scénickou hudbou skladatele Jana Nováka) v mnoha divadlech západní Evropy.

 

V letech 1973–80 působil na americké operní škole AIMS ve Štýrském Hradci jako pedagog jevištního pohybu a herectví, v letech 1977–87 také na Vysoké škole hudební a dramatické tvorby ve Stuttgartu, kde vyučoval jevištní pohyb, herectví a pantomimu, a v letech 1979-83 učil jevištní pohyb a herectví na Vysoké škole hudební tvorby v Mannheimu. V roce 1974 se jako autor, představitel hlavní role a spolurežisér podílel na vzniku pětačtyřiceti-dílného televizního seriálu „Příběhy všedního dne“ pro západoněmeckou televizi v Kolíně nad Rýnem (WDR). O rok později byl spoluautorem satirického televizního filmu „Vlevo a vpravo od kancléře“, ve kterém vytvořil několik rolí (i hlavní roli - kancléře Schmidta). Jako autor, herec a režisér spolupracoval dále s rakouskou televizní stanicí ORF: televizní film „Je nerovnost osudem?“ (1975), ve kterém ztvárnil hlavní roli, byl oceněn na mezinárodní konferenci HABITAT v kanadském Vancouveru v roce 1977 hlavní cenou. ORF realizoval pod titulem „Vypravěč příběhů“ padesátiminutový portrét Dušana R. Pařízka (1976).

 

Roku 1977 byla k podpoře Charty 77 založena Dušanem R. Pařízkem iniciativa českých a německých umělců „Erbe und Zukunft“, která stále vyvíjí kulturně-politickou činnost. V roce 1977 založil D.R. Pařízek Zámecké hry a Zámecké divadlo na zámku v německém Ellwangenu, které vedl do roku 1996. V pravidelných ročních intervalech, se v Zámeckém divadle Ellwangen, v rámci letního divadelního festivalu a v Mnichově ve spolupráci s místní radnicí v rámci letních kulturních týdnů, prezentovaly umělecké projekty a koprodukce českých a německých tvůrců a současně se setkávala česká umělecká i politická emigrace se svými českými kolegy, kteří přijížděli jako hosté, aby se společně účastnili vědeckých a uměleckých symposií a veřejných pódiových diskuzí. Každoročně zde realizoval mezinárodní divadelní přehlídku „Spektakulum“ a pod názvem „Letní akademie“ dílny mezinárodních divadelních a výtvarných akademií. Pravidelně zde vystupovaly soubory z Holandska, Belgie, Francie, Španělska, Itálie, Švýcarska, Rakouska, Československa, USA a Německa. Pro Zámecké divadlo inscenoval v 80. letech autorské hudebně-dramatické projekty „Metamorfózy“, „Kat“ a „Divertimento“, na jejichž realizaci pracoval společně se skladatelem Janem Novákem. Spolu s tímto významným skladatelem uskutečnil v roce 1982 i první mezinárodní hudební a literární festival LUDI LATINI (v rámci festivalu byly uvedeny zhudebněné latinské texty Jana Nováka a první část melodramu J. Nováka a D. R. Pařízka „In memoriam Paridis“). Po roce 1990 mimo jiné i světové premiéry her „Lásky“ (Karel Steigerwald) a „Troja ‘91“ (Alexandr Kliment) (pro obě inscenace složil hudbu skladatel Pavel Blatný).

 

V letech 1984–86 se zabýval z pověření německého města Aalen přípravou na založení nového městského divadla. Východowürtemberské divadlo (OWT) Aalen (později Městské divadlo Aalen) bylo otevřeno roku 1987 uvedením hry Lewise J. Carlina „Käfige“ v Pařízkově režii, v dalších letech zde režíroval „Zprávu pro akademii“ (Franz Kafka), „Kontrabas“ (Patrick Süskind), „Fräulein Julie“ (August Strindberg), „Traumstadt“ (Jean Paul), „Liebhaber“ (Harold Pinter), „Taschentheater“ (Jean Cocteau), "Strahlende Zeiten" (Raymond Briggs), texty Woodyho Allena pod názvem “Der Tod klopft”, "Geschichte vom Soldaten" (I. F. Strawinsky), "Balladen und Märchen für große Menschen", (Pařízek,Pařízek-Tusa), "Krieg im dritten Stock", "August, August, August" (Pavel Kohout), "Darf ich mitspielen?" (Marcel Achard), "Der kleine Prinz" (Antoine Saint-Exupéry), "Kästnerrevue" (Erich Kästner), "Es war die Lerche" (Ephraim Kishon), "Der Diener zweier Herren" (Carlo Goldoni), "Abel, wo ist dein Bruder?" (Juliu Edliss), "Die ganz begreifliche Angst vor Schlägen" (Georges Courteline), "Oh, schwöre nicht und küsse nur..." (Heinrich Heine), "Die Kleine Freiheit" (texty zakázaných německých autorů a básníků 20. a 30. let minulého století), "Zum großen Wurstel" (Artur Schnitzler), německou premiéru "Ein Traum von der Sommernacht" (William Shakespeare, Pavel Kohout), německou premiéru "Don Quichote" (Jewgenij Svarc) aj. Ve spolupráci se Státní akademií výtvarných umění v Karlsruhe (SRN) uspořádal v rámci „Zámeckých her“ v Ellwangenu v roce 1978 první třítýdenní sochařskou dílnu se symposiem a následnou výstavou pod vedením německého sochaře českého původu Otto Herberta Hajeka, která se stala v příštích letech pravidelnou součástí festivalu. V rámci tohoto programu vystavovali také čeští výtvarníci Ladislav Dydek (1980), František Kyncl (1988), Aleš Veselý (1991) a Helga Weissová-Hošková (1994); uskutečnila se i výstava „Evropská scénografie a
divadelní plakát“ (1982), na níž bylo prezentováno na 900 exponátů (původních návrhů a plakátů) ze 125 evropských divadel z devatenácti zemí (mezi vystavovanými autory byli tak významné osobnosti jako Otto Herbert Hajek, Achim Freyer, Josef Svoboda a další). Na světové premiéře opery Mauricio Kagela „Die Erschöpfung der Welt“ se Pařízek významně podílel jako spolurežisér a choreograf; premiéra se uskutečnila 9. února 1980 ve Staatstheater Stuttgart a byla jedním z prvních tvůrčích počinů Pařízka v oblasti moderního hudebního divadla. Režijně a choreograficky spolupracoval dále například na inscenaci opery Udo Zimmermanna „Schuhu und die fliegende Prinzesin“ ve Staatstheater am Gärtnerplatz München (1975).


Do Pařízkovy tvorby se od počátku promítal zájem o historické kořeny divadla. Ten došel naplnění především v jeho divadelních pracích uvedených v rámci letního festivalu pořádaného městem Mnichovem - „Od Zanniho k Hanswurstovi“ (1981), „Masky, mimové a marionety“ (1985) - a konečně i v jevištní realizaci historického textu Jana ze Žatce „Oráč a Smrt“, kterou uvedl roku 1984 a 1991 ve spolupráci s Katolickou akademií v Dortmundu a v Zámeckém divadle v Ellwangenu. Inscenace byla pro velký úspěch obnovena (jako melodram) roku 1993 s Alfredem Strejčkem (Oráč) a Jitkou Molavcovou (Smrt), hudbu napsal Jiří Pavlica. (Jitka Molavcová obdržela za roli Smrti cenu Thálie a inscenace byla nominována na inscenaci roku.) V sezoně 1996-97 pak byla uvedena
v obou jazykových podobách, německy i česky. Do roku 2015 měla inscenace Oráče 780 repríz. Od roku 1963 režíroval 115 inscenací.

1993-1995 organizuje a vede mezinárodní „Faustsymposion“ za účasti německých, italských a českých divadelních vědců, filologů a divadelních praktiků m.j. teatroložka, historička českého divadla, PhDr. Eva Šormová, Divadelní ústav Praha, („Faustiánie v koncentračním táboře Terezín“), divadelní vědec PhDr. Jan
Jiroušek, Ludwig Maximilian Universität München, divadelní vědec a žurnalista, PhDr. Vladimír Just, Praha, divadelní historička, PhDr. Ljuba Klosová, Praha, režisér a ředitel Divadla za branou, Otomar Krejča, Praha, režisér a ředitel městského divadla, Stanislav Moša, Brno, literární historik a překladatel, PhDr. Jindřich Pokorný, Praha, teatrolog, PhDr. Wilfried Passow, Universität Salzburg, spisovatel, kabaretista, hudebník Juergen Scheller, „Lach und Schiessgesellschaft München“, režisér, intendant, Walter Tillemans, Stadsschowburg Antwerpen, teatrolog, Prof. Dr. Volker Klotz, Universität Stutgart, literární historik, germanista, Prof. Dr. Luigi Tacconelli, Università degli Studi „G. Annunzio“ Chieti – Pescara)

 

V roce 1996 se Dušan R. Pařízek stal členem českého P.E.N. klubu.

 

1997 Pařízek dramatizoval a pro jeviště upravil staročeského „Tkadlečka“. Obě verze „Oráče“ i „Tkadleček“ pak byly uvedeny v řadě německých a českých měst, na což navázalo mezinárodní sympozium v klášteře Teplá realizované ve spolupráci s Husitskou teologickou fakultou UK v Praze (1997). V následujících letech rozvinul bohaté aktivity, jejichž cílem bylo znovuobnovení a rozšíření česko-německých kulturních kontaktů. Od roku 1990 do roku 2003 byl ředitelem mezinárodního kulturního projektu „Dědictví a budoucnost“, který byl od svých počátků podporován Ministerstvem vnitra Spolkové republiky Německo a pod záštitou německého i českého Ministerstva zahraničních věcí realizován v 73 městech České republiky. Cílem projektu: vzájemná výměna uměleckých produkcí mezi oběma státy a v jeho rámci se uskutečnila řada pohostinských vystoupení (včetně Slovenska), čtení, pódiových diskusí, tematických koncertů, symposií a společných výstav. Redaktorka a dramaturgyně Českého rozhlasu, Alena Zemančíková napsala: „Jednou z významných postav česko-německých akcí v 90. letech, na něž si vzpomínám, byl režisér Dušan Pařízek starší, který řediteli Západočeského divadla v Chebu, svému někdejšímu brněnskému spolužáku Františku Hromadovi, nabídl společné akce podporované nadací Dědictví a budoucnost. Podpora této nadace umožnila Západočeskému divadlu uskutečnit některé inscenace na témata ze společné historie, která bychom nikdy nemohli tak dlouho a na tolika místech hrát, kdybychom za představení museli žádat honorář. Málokdo, a v česko-německém pohraničí téměř nikdo, nechtěl platit za to, že bude sledovat „Odsunuté vzpomínky“ Aleny Wagnerové nebo „Oráče a smrt“ německy píšícího Jana ze Žatce ve dvojprogramu s „Tkadlečkem“, jeho českou epigonskou podobou. Jen díky tomu, že náklady na nastudování těch inscenací a jejich provozování hradila Iniciativa „Dědictví a budoucnost“, mohlo s nimi divadlo jezdit do měst a městeček v kraji, kterého se ty příběhy týkaly.“


Prezident Václav Havel vyjádřil u příležitosti vzniku a uzavření smluv o česko-německých vztazích v roce 1997 iniciativě Erbe und Zukunft své poděkování „za významnou pomoc při překonávání vzájemné nedůvěry mezi oběma národy a označil ji jako úspěšnou diplomacii malých kroků“.

 

2002 napsal Pařízek libreto pro komorní operu „Oráč a Smrt“. Světová premiéra se uskutečnila 26.ledna 2003 ve Státní opeře Praha. Hudbu k opeře napsal Emil Vicklický. Režie: Dušan R.Pařízek, Choreografie: Pavel Šmok. Scéna a kostýmy: Jan Dušek.

 

Pařízek v letech 1999–2001 inicioval ve spolupráci s Pražským komorním divadlem pod názvem „Praha-Berlín“ vznik Festivalu českého umění a kultury ve Spolkové republice Německo, jehož první ročník se konal pod záštitou ministra kultury České republiky Pavla Dostála, předsedy spolkového sněmu Wolfganga Thierseho, velvyslance české republiky v Německu Borise Lazara, pražského primátora Jana Kasla a berlínského starosty Klause Wowereita. Setkání s českými spisovateli a hudebníky 15. listopadu 2001 ve slavnostním sále Berlínské radnice se uskutečnilo za účasti spisovatelů Ludvíka Vaculíka, Jana Trefulky, Alexandra Klimenta a hudbou Zuzany Lapčíkové, Emila Viklického a Jiřího Pavlicy. Tím byl položen základní kámen Festivalu českého umění a kultury v SRN. Vznik Festivalu českého umění a kultury byl přirozeným pokračováním iniciativy “Dědictví a budoucnost”; ta má dnes již devětatřicetiletou historii a svou činností přispívá ke konstruktivnímu dialogu mezi Čechy a Němci. Festival českého umění a kultury obohacuje od roku 2001 kulturní život v hlavním městě Berlíně a dalších městech Spolkové republiky Německo. Několik desítek divadelních inscenací, filmů, koncertů různých hudebních směrů, výstavy a multimediální projekty představil Festival Berlín-Praha německému publiku v posledním desetiletí. Němečtí diváci měli možnost v minulých ročnících (Berlín, Potsdam, Dresden, Bremen, Düsseldorf, Köln, Hannover, Leipzig) shlédnout významná divadelní, operní a taneční představení předních českých divadel (m.j. ND Brno, ND Praha, Státní opera Praha, Divadlo Na zábradli, Městské divadlo Brno, Pražského komorního divadla, Klicperovo divadlo v Hradci Králové). Těmito aktivitami přispívá „Festival českého umění a kultury“ rozhodujícím způsobem k hlubšímu poznání a tudíž i lepšímu pochopení mezi Čechy a Němci.
Což přináší i dnes – čtvrt století po pádu železné opony – podněty při překonávání neznalosti kultury a tradic sousedního národa, a tím i překonávání jazykové bariery. V rámci festivalu se navazují kontakty mezi umělci nejrůznějších žánrů, vznikají nové česko-německé projekty a pracovní setkání kulturních tvůrců obou zemí. Současně nezapomíná festival prezentovat nepohodlná témata česko-německé minulosti bránící dobrým českoněmeckým vztahům: literárně hudební pořady a filmy připomínají pravidelně oběti nacismu českého i židovského obyvatelstva a jsou pevnou součástí programu Festivalu.

 

Dušan Robert Pařízek v rámci projektu „Festival českého umění a kultury Praha-Berlin“, vybral, scénicky upravil a inscenoval texty autorů, kteří byli deportováni v koncentračním táboře Terezín – m.j. „Vedem I-III“ (Petr Ginz, Hanuš Hachenburg, Petr Kien), „Cizí kolébky“ (Ilse Weber), „Noc a naděje“ (Arnošt Lustig, Camill Hoffmann), „Kabaret v Terezíně“ (Karel Švenk), „Ze života jedné neživé věci“ (Eva Ginzova, Zdenek Ornest, Jiří Brady, Kurt
Kotouč), „Alla Valse Viennese“ (Myra Gruhenberg, Leo Štraus), „Smíchem ku zdraví“ (Hans Hofer, Kurt Geron), „Švenk, Štraus, Schaechter“ (Karel Švenk, Leo Štraus), „Jak dlouho ještě …“ (Ilse Weber, Petr Ginz), „Vzpomínky na budoucnost“ (Gertrud Groag, Else Lasker Schüler).

 

V rámci Festivalu Praha-Berlín také upravil pro jeviště a režíroval texty významných českých autorů m. j. literárně-hudební představení „Škola humoru“ (Jaroslav Hašek), „Obsluhoval jsem anglického krále“ (Bohumil Hrabal), „Zbabělci“ (Josef Škvorecký), „Život je jen náhoda“ (Jiří Voskovec a Jan Werich), „Dobré víno se pije ve stoje“ (Ivan Blatný, Ludvik Kundera, František Listopad, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel).

 

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky vyznamenalo 17. prosince 2009 v Berlínské radnici zakladatele umělecké iniciativy “Dědictví a budoucnost“ Dušana Roberta Pařízka „Čestnou medailí za výjimečné zásluhy o dobré vztahy mezi Čechy a Němci“.