Procházková, Lenka (CZ)

 

Česká prozaička, signatářka Charty 77. Otec Jan Procházka zemřel předčasně roku 1971. Atmosféru otcova pohřbu popisuje ve svém fejetonu Děkovačka pro hrobníka. Po otcově smrti jako nejstarší ze tří dcer zdědila psací stroj. Své první fejetony v novinách uveřejňovala pod pseudonymem Lenka Burianová. Současně už jako svobodná matka dokončovala vysokoškolské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a starala se o svou dceru Mariu. Román Růžová dáma nabídla k vydání pod vlastním jménem. V té době však byla již signatářkou Charty 77, a proto kniha nevyšla. Růžová dáma byla poprvé vydána v samizdatové edici Petlice, což mělo pro autorku osudový význam - vznik přátelství se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. Ten se stal na mnoho let jejím životním partnerem a otcem mladší dcery Cecílie (provdané Jílkové) a syna Josefa. Po samizdatovém vydání Růžová dáma vyšla v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a byla oceněna americkou Cenou Egona Hostovského. V zahraničí vyšly také knihy Přijeď ochutnatHlídač holubůOční kapky a Smolná kniha. Po r. 1989 již autorka publikovala oficiálně a kromě reedice starších věcí vydala novelu o Janu Masarykovi Pan Ministr, romaneto Šťastné úmrtí Petra Zacha, sbírku povídek Zvrhlé dny, sbírky fejetonů Dopisy z Bamberka a Jak si stojej nebožtíci, dále předlohy k televizním hrám: O babě hladovéMilá slečno! a Narkóza a rozhlasové hry: Čtyři ženy Alexandra MakedonskéhoExitus a Milostiplná. Stala se členkou Českého Pen-Clubu, Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, zakládající členkou spolku Šalamoun (do r. 1999) a do roku 2004 byla též členkou Rady Českého rozhlasu a předsedkyní Společnosti Národní knihovny. Od jara 1999 strávila rok na tvůrčím stipendiu v Mezinárodním domě umělců v Bamberku, kde napsala historický román o Ježíši z Nazareta Beránek. V letech 2003 -2007 pracovala jako kulturní atašé na Velvyslanectví ČR v Bratislavě, což ji inspirovalo k románu z diplomatického prostředí Narušitel. Jejím dalším dílem je román Slunce v úplňku - příběh Jana Palacha, popisující invazi do Československa v roce 1968 pohledem hlavního hrdiny Jana Palacha. Dále vydala cestopisný román Za Fidelem na Kubu a tři sbírky příležitostných textů (fejetonů, politických komentářů a projevů) pod názvy: Bílý klaun, Nejsou to bohové! a Živé duše. Od října 2008 vyučovala tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. V současnosti vede ateliér scénáristiky a dramaturgie na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku.


Synopse

CIZÍ ŽENA

UCHO

CELEBRITA

FIDEL NA RYBÁCH (EL COMANDANTE)

VIVA LA REVOLUCIÓN!

KAIN NEBO ABEL?

ROZHOVOR V MOSKVĚ