POSLEDNÍ ZRNKO PÍSKU

Aminata Keita, Jaroslav Jurečka

Žánr: činohra
Obsazení: 3 muži 3 ženy

Často si představuju odpadky. Obrovskou nekonečnou hromadu odpadků všech lidí na planetě. Dopité kelímky od kávy značky Starbucks, na kterých jsou napsána jména lidí, vraky aut, plechovky od všech konzerv a piv, sáčky, nákupní tašky s barevnými logy obchodů, rozbité mixéry a mikrovlnky, které už nikdo nechce.

A já stojím venku, život běží… A najednou se všechny ty odpadky pomalu vznesou k nebi. Jen tak, samy od sebe. Pomalu, klidně, jako by pro ně přestala platit zemská přitažlivost. Všichni kolem mě se zastaví. Lidé vycházejí z obchodů, vystupují z aut, otevírají okna domů a kanceláří a zvedají hlavy vzhůru k obloze.

Celý svět stojí. Jen ty odpadky pořád stoupají a stoupají vzhůru… až přikryjí celé nebe. Nebe celé Země. Ta vrstva odpadků vytvoří jakoby hladinu. Hladinu odpadkového oceánu. Zem je najednou písečné dno a lidi v ní jsou nehybní jako hvězdice nebo trsy sasanek. Dýchám jen mělce a dívám se na tu nádhernou hladinu z mozaiky všech těch vyhozených věcí, skrz kterou prosvítají paprsky slunce. Dřív si těch vyhozených věcí nikdo nevšímal, všichni se snažili je nevidět… a teď od nich nikdo nedokáže odtrhnout zrak.

 

Mozaika situací, monologů a písní je výpovědí nejmladší divadelnické generace formulovaná uprostřed roku 2020. Strach z technologií, z nejisté budoucnosti, osamění i odlidštěného chápání lidského života, nebo riziko vnitřní neukotvenosti dané bezbřehými možnostmi současného světa, těmto a podobným tématům se kolektiv tvůrců ve své hře věnuje. Nesourodá skupina putující napříč situacemi v každé z nich ohledává, jak a kdy se může přelít poslední kapka, jak a kdy se může vysypat to poslední zrnko písku.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.