Nobelovu cenu za literaturu za rok 2019 získal Peter Handke

25.10.2019
Nobelovu cenu za literaturu za rok 2019 získal Peter Handke

Ve Stockholmu byly 10. října 2019 uděleny dvě Nobelovy ceny za literaturu - Peteru Handkemu za rok 2019 a Olze Tokarczukové za rok 2018.


Peter Handke (*1942) je významný rakouský spisovatel, básník, dramatik, překladatel a autor několika scénářů (například k filmům Wima Wenderse). Handke je nositelem více než dvaceti literárních ocenění, obdržel například rakouskou státní cenu za literaturu (Großer Österreichischer Staatspreis für Literatur) nebo Cenu Franze Kafky. Za hru Immer noch Sturm získal na festivalu Mülheimu Theatertage 2012 hlavní cenu Mülheimer Dramatikerpreis. DILIA má ve své nabídce následující Handkeho hry: Proč kuchyň? (překlad: Zuzana Augustová), Nerozumní vymírají (překlad: Barbora Schnelle), Stopy zbloudilých (překlad: Barbora Schnelle), Spílání publiku (překlad: Jitka Bodláková), Sebeobviňování (překlad: Jitka Bodláková), Přes vesnice (překlad: Zuzana Augustová), Hra o ptaní aneb cesta do Sonorní země (překlad: Zuzana Augustová). Z nepřeložených jmenujme Die schönen Tage von Aranjuez a dramatický opus Immer noch Sturm.  
            Podle šéfa Švédské akademie Matse Malma byl Handke oceněn za „svá vlivná díla, která s lingvistickou vynalézavostí prozkoumávají periférii a specifičnost lidské zkušenosti“.

Olga Tokarczuková (*1962) je dlouhodobě nejčtenější polská spisovatelka, autorka poezie, esejí a scénářů. Jejím nejúspěšnějším románem je Pravěk a jiné časy (1996), za který byla oceněna prestižní cenou Kościelskich nebo oceněním čtenářů v rámci ceny Nike, kterým byly oceněny i její další dva romány Denní dům, noční dům (1998) a Hra na spoustu bubínků (2001). DILIA má ve své nabídce dramatizaci úspěšného románu Denní dům, noční dům. Autorkou dramatizace je básnířka a překladatelka Renata Putzlacher.
            Tokarczukové Švédská akademie cenu udělila za „vypravěčskou představivost, která - s encyklopedickou vášní - ukazuje překračování hranic jako formu života“. „Tokarczuková nevnímá realitu jako něco stabilního či věčného. Její romány zobrazují napětí mezi kulturními protiklady: příroda proti kultuře, rozum proti šílenství, muži proti ženám, domov proti odcizení.“