PĚSTI (Poings, 2016)

Pauline Peyrade

Překlad: Jana Montorio Doležalová
Žánr: činohra
Obsazení: 3 postavy

Hra Pěsti se v pěti částech založených na dialozích mezi texty, choreografií, zvuky a scénografií věnuje tématu rozchodu.

Co znamená rozejít se sám se sebou? Rozejít se s vlastním tělem? Rozejít se se světem? A jak lze takovou zkušenost vyprávět?

Nejprve šok, zmizení, opuštěnost, agrese a poté jako by se otevřel docela nový časoprostor: prostor, jejž vyplňují pátrání po smyslu, převypravování událostí a snahy, více či méně vědomé, učinit skutečnost snesitelnou. V tomto neexistujícím světě, do nějž unikáme, se rádi oddáváme nekonečnému omílání, které je pro duši jako droga, jež našemu tělu pohotově připomíná, co mu chybí, rozčechrává myšlenky, svazuje naši vůli a zanechává nás, uvězněné, na pospas našim otázkám jako Promethea připoutaného ke skále. Pokud z něj chceme vyjít, rozpoutává se boj se sebou samým, zuřivý střet mezi pudem života a pudem smrti, v němž jsou povoleny všechny údery.

Hra Pěsti se soustředí právě na tento bolestivý proces, při němž se z rozchodu vzpamatováváme. V průběhu pěti okamžiků jednoho milostného vztahu, od setkání po odloučení, se opakovaně pokouší smazat razítko posedlosti a závislosti. Někdy je nutné, abychom se naprosto vyčerpali, toužíme-li se probudit, abychom sami sebe zničili, přejeme-li si postavit se znovu na nohy, abychom přetvořili, chceme-li pochopit, abychom zašli co nejdál, máme-li se navrátit k sobě. Každá zkušenost zkoumá hranice naší psychiky, a tím nám odhaluje neúprosnou sílu odmítnutí a odolnosti, které nosíme hluboko v sobě: oko, jež nepřestává bdít, pevně sevřená pěst v temnotách.

Ocenění:
Prix des lycéens B.-M. Koltès 2019
Finalista Grand Prix de Littérature Dramatique 2018

  Text originálu v elektronické podobě je k dispozici v DILIA. Připravujeme český překlad.