KOSMICKÉ JARO

Ladislav Smoček

Obsazení: 15 mužů, 4 ženy

Uvnitř domu, jenž je dějištěm hry, osaměle umírá jeho pán. Už nevládne, dokonce skoro nekomunikuje s okolím a v závěru tajemně a symbolicky zmizí. Situace rozpadu, mající charakter stejně ekologický jako existenciální, je dramaticky postižena fragmentární montáží příchodů a odchodů, akcí a reakcí, úryvkovitých replik, informací, glos. Pohyb četných postaviček připomíná hemžení v mraveništi, každý živočich má svůj charakteristický sklon a zájem. „Létající talíře, rejdy lidí vesmírem, z pěti sešijou jednoho, ale občas si musíte dát pořádný guláš, přestože jste vegetarián.“ V této replice jedné z postav hry jako by bylo symbolicky ukryto její téma. Vesmír, záhady, vědecké poznání, tušení a guláš. Dvojakost lidské existence, nekonečný labyrint vysokého a nízkého, pýcha na výšiny inteligence i její omezenost ve chvíli konfrontace s neproniknutelností vesmíru, kosmickým bytím, jež poměřovat omezeným lidským chápáním je marné a bláhové. Hra zpochybňuje všechny hotové pravdy a soustavným nabouráváním antropocentrického mýtu i zobrazením morální a ekologické devastace předběhla dobu svého vzniku (1970); její nadčasovost a stejně tak její hudební kompozice zůstaly tehdejší kritikou ne zcela doceněny a záhy po premiéře byla zakázána normalizační cenzurou.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.