JEDNOU K RÁNU

Ladislav Smoček

Obsazení: 1 žena, 4 muži

Zdánlivě banální příběh ženatého muže atraktivního povolání na záletech, jeho milenky, která dorazí až z Paříže a dvou nezvaných hostů, kteří fotografovi Zikmundovi připomenou jeho manželský závazek. Skoro žádná z postav ve hře nejedná rozumně či realisticky. Fotograf Zikmund je nenapravitelný neurotik, neustále vláčen událostmi, i běžný, populárními psychology stokrát v novinách popsaný konflikt (s milenkou Martinou, s agresivními hosty i sám se sebou) řeší mučivým, bolestným prohlubováním zranění, které utržil ve rvačce s jedním z obou nezvaných násilníků: nůžkami rozstříhá obvazy i krvavou ránu na paži. Ani Martina není z hlediska konvenčních měřítek v pořádku. Povahou cílevědomá, ambiciózní žena není s to čelit partnerovým neurózám a už vůbec ne nevinnému sexuálnímu harašení Emila, s nímž by si hravě poradila i zakřiknutá domácí puťka. A Emilův společník, agresor číslo 2 Hugo se chová tak umanutě, že je to k neuvěření. „Racionálně“ jasno má pouze amatérský Picasso, správce domu z božího dopuštění, důchodce Šlajs, byť je to na první pohled postava nejvýstřednější: chce se jen vychloubat svou sexuální výkonností, šmírovat zpoza rohu a parazitovat na ostatních. Je to nejodpornější, ale taky nejzábavnější (nejgrotesknější) figura hry.

Hra Jednou k ránu je konstruovaná velice sofistikovaně, vystavěná z mnoha vrstev, odstínů, valérů a záměrně využívaných fragmentů a „podtextů“ z divadelní klasiky. Malé letní intermezzo dává příležitost nahlédnout do intimních lidských problémů. Ve způsobu, jakým Smoček souká předivo emocí, vztahů a situací, se odráží nálada přímo čechovovská. Ať už jde o úvahy o světě za pět tisíc let, palčivou touhu dozvědět se v životě cosi podstatného, možnosti jiného sebeuplatnění, anebo postavu Šlajse, který ve finále připomíná Firse z Višňového sadu. Ve hře není přitom vůbec důležité, jak se bude dále ubírat život hrdinů, nebo zda se nad domem vznášel opravdový létající talíř. Smočkova hra je otiskem nekonečného lidského snažení a toužení, v němž se lásky a vášně neodvratně mísí s trapností a nedokonalostí. Otiskem světa, v němž ještě zbývá čas vydechnout si a vnímat věci rozumem nevysvětlitelné. Premiéry se hra z politických důvodů dočkala teprve v roce 2000.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.