HLAVNĚ ABY BYL ŠŤASTNÝ (Pourvu qu’il soit hereux, 2018)

Laurent Ruquier

Překlad: Petr Christov
Žánr: komedie
Obsazení: 2 muži, 1 žena

CLAUDINE: Dej to sem. To snad není pravda, podívej, oni se líbají!
MAXIME: No jo, přesně tak, líbají se. Chlap s chlapem. A právě na základě toho se dá říct, že jsou homosexuálové.
CLAUDINE: Panebože, panebože, co jsem komu udělala, že se to musí stát zrovna mně! Proč já!
MAXIME: Stalo se to jemu. My můžeme jenom konstatovat, že to tak je, lásko.
CLAUDINE: Já nevěděla, že je homosexuál.
MAXIME: Myslíš Nikolu nebo toho herce?
CLAUDINE: Myslím Nikolu… Ale o tom herci jsem to taky nevěděla.

Komedie mediálně úspěšného francouzského humoristy, dramatika a populárního rozhlasového a televizního moderátora Laurenta Ruquiera (*1963). Hra pro trojici herců ve třech obrazech: tedy dvou hypotézách a jedné realitě.

Ruquierova komedie není k popukání, ačkoli její dialogy jsou svižné, vtipné a dynamické. Ruquierova komedie je sondou do života jednoho obyčejného manželského páru, který je nucen čelit nečekanému zjištění: Claudine s Maximem se na dovolené u moře z titulní stránky bulvárního časopisu dozvědí, že jejich třiadvacetiletý syn chodí s celebritou. Co s tím? Jak se k tomu postavit? Co to znamená? A proč jim vlastně Nikola nic neřekl? Možná proto, že tím, s kým se drží na fotografii v časopise za ruku, není žádná půvabná dívka, ale slavný, úspěšný a nepochybně šarmantní herec. Muž.
Od této úvodní situace rozvíjí Ruquier postupně dvě hypotézy, jak by se toto letní prázdninové ráno v hotelovém pokoji u moře mohlo vyvíjet. Nejprve dva obrazy, dvě různé verze toho, jak rodiče přijímají synovu homosexualitu. Kdo je pro? Kdo je proti? V závěrečném třetí obrazu - příznačně nazvaném “Konečně realita” - se rodiče se svým synem setkávají. A hovoří spolu. O lásce, výchově, toleranci: ale zejména o vině.
A to nikdo z nich ještě netuší, že to nejhorší je teprve čeká.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.