ZAPOMENUTÉ SVĚTLO

Jakub Deml, František Derfler

Obsazení: 2 muži, 2 ženy

Tragédie nenaplněné lásky básníka, kněze a prokletého člověka J. D.

V „roztočeném šrotovníku nenávisti a opovržení“ křičí, spílá a vzlyká básník svůj spor duše s tělem, srdce se světem, člověka s Bohem, jedince se společenstvím.

"Vedle středověkého Tkadlečka a díla Boženy Němcové nejtragičtější česká kniha." (Roman Jakobson)

Zapomenuté světlo je nepochybně jedním z pozoruhodných děl české literatury první poloviny dvacátého století. Deml, bytost krajně rozporuplná, ocitá se v polovině třicátých let v hluboké krizi. Je zklamán vývojem první republiky, česká kulturní veřejnost, až na výjimky, odsoudila jeho knihu Mé svědectví o Otokaru Březinovi, umírá jeho nejbližší přítelkyně, spisovatelka Pavla Kytlicová. Po těchto událostech se Deml sblížil s německou hraběnkou Kateřinou Sweerts Sporckovou, která jej však ponižujícím způsobem odmítla. Tehdy, cítě se zklamán přáteli, „proklet českým i německým národem“, zneuznán jako básník, píše horečně během několika dnů a nocí Zapomenuté světlo. Vrací se v něm utkvělé motivy, smrt umírající selky, kterou se básník a kněz marně snaží zachránit, trýzeň zklamané lásky, erotika, smrt a věčnost.

Jevištní adaptace vychází především ze stejnojmenné básníkovy knihy, těží však i z jeho děl dalších: Miriam, Píseň vojína šílence, Život jak já jej vidím, Rodný kraj a především z výboru Demlových snových textů Můj očistec. Text adaptace je rozvržen do deseti obrazů, v nichž se skutečnost střídá s realitou snu, vzájemně se doplňují a osvětlují.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.