JENOM KONEC SVĚTA (Juste la fin du monde)

Jean-Luc Lagarce

Překlad: Kateřina Neveu
Žánr: činohra
Obsazení: 2 muži, 3 ženy

SUZANNE (sestra): Ty jí podáváš ruku, on jí podává ruku. Přece jí nebudeš podávat ruku? 

Přece si nebudou třást rukou jako nějací cizinci.

Vůbec se nezměnil, přesně tak jsem si to představovala,

vůbec ses nezměnil,

vůbec se nezměnil, přesně tak si ho pamatuji, Louis je pořád stejný,

tady s Catherine si budeš rozumět, uvidíš, budete si bez problémů

rozumět, podobá se ti, budete si rozumět.

Nepodávej jí ruku, dej jí pusu.

Catherine.

ANTOINE (bratr):   Suzanne, vždyť se vidí poprvé!

 

Drama zachycuje pokus ztraceného syna o návrat domů. Jde o členitou a snově se odvíjející hru s absurdním nádechem – Lagarce uvádí, že děj se odehrává během nedělního oběda, ale možná taky po dobu jednoho celého roku. Třicetiletý Louis se po letech vrací do rodného domu s jasným cílem – chce rodině oznámit, že je smrtelně nemocný a dojít ke společnému usmíření. „Ce n´est pas la fin du monde“, není to přece konec světa, nic zas tak hrozného se neděje, myslí si Louis. Ale místo důstojného rozloučení se stane svědkem mnoha nedorozumění a příčinou několika hádek s žárlivým bratrem, zklamanou sestrou i se švagrovou, kterou vidí poprvé v životě. Každá z postav nese svůj kříž, své zklamání i své touhy, vše podkresluje autorův ironický nadhled. Hra je napsaná typickým lagarceovským stylem: charakterizují ji dlouhé monology a lyrické pasáže. Formálně je rozdělená do prologu, dvou částí, mezihry a epilogu. Lagarce napsal toto drama v roce 1990, v době, kdy bojoval s nákazou virem HIV. (Jde o první díl volné trilogie: Jenom konec světa, Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť, Daleká země).

V roce 2016 natočil Xavier Dolan ve francouzsko-kanadské koprodukci filmovou verzi příběhu, která získala hlavní cenu festivalu v Cannes 2016. V roce 2017 byli filmu uděleni tři Césaři: za nejlepší režii, za hlavní mužskou roli a za nejlepší střih.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.